Státověda kompletní shrnutí ke zkoušce

• empirické metody

→ pozorování

→ experimentování: mělo by to být spíše přemýšlení než důsledná aplikace

• racionální metody

→ dedukce: z obecného se usuzuje na jednotlivé; z obecných norem vyberu něco a aplikuji to na konkrétní společenský vztah

→ indukce: vyvozování z jednotlivostí, následné zobecňování; proces normotvorby

→ analogie: setkání se se společenským vztahem, který není právně upraven, hledání podobností

Metody speciální

• srovnávání (komparatistika)

→srovnávání v čase a z hlediska území, musí se srovnávat srovnatelné

→ makropohled (hlavy státu na celém světě) X mezopohled (hlavy státu v Evropě) X mikropohled (hlavy státu Vyšegradské 4)

• systémová metoda

→ ucelené nazírání na jevy

→ systémy se člení na subsystémy, ty pak na prvky, ty jsou dále

nedělitelné

• dogmatická metoda (juristická, právní): viz.teorie práva

• sociologická metoda: viz sociologie

• exaktní metody: souvisí s problémem kvantifikovatelnosti, v některých oblastech je obtížnější je uplatnit

1. Vztah duchovní a světské moci na přelomu prvního a druhého tisíciletí; rané podoby společenské smlouvy

• proces partikularizace ve Franské říši

• rovnováha postupně v převaze církevní moci

• boj o investituru a doktrína o světské a duchovní suverenitě papeže

• teorie o univerzalitě světa – svět jako lidské tělo – má jednu hlavu - papeže

• teorie o vyšších úkolech duchovní moci a o její nadřazenosti nad nedokonalou mocí světskou

• teorie vikariátu, teorie dvou mečů, papež reprezentante římského lidu

Společenská smlouva

• smluvní zakládací akt (i tacitní – není nutný aktivní projev vůle)

• historicky teorie absorpční reprezentace

  • základem je představa o tom, že jednotky, které tvoří určitou pospolitost, uvědoměle přenášejí právo na správu jejich záležitostí na určité instituce

Rané podoby ideje světské suverenity:

Dante Alighieri (1265 – 1321)

• suverenita císaře (zdroj státní moci přímo v Bohu); De monarchia

Marsilius z Padovy (1270 – 1340),

• suverenita lidu

  • světská moc je legitimována mocí lidu jen k tomu účelu, kterému má sloužit (stát je institucí racionální)

  • ne všichni členové společnosti mají totožné úmysly, k regulaci uspořádání společenských vztahů má sloužit právo (uznává, že právo nemusí být vždy spravedlivé, ale vždy musí přinést sankci)

  • orgány státu by měly být vytvářeny na zastupitelském principu, tento princip doporučoval i pro vnitřní organizaci církve (když dochází ke zneužívání státní moci, lid může tohoto člověka od moci násilně odtrhnout ­ právo lidu na odpor)

• stát = světská moc, praktický účel

• právo a znaky demokratického zřízení

  • zákonodárství náleží lidu

  • zákonodárná moc ustavuje, kontroluje, mění a sesazuje exekutivu

• „Každý lépe poslouchá zákon, který sám sobě dal“