Státověda vypracované otázky

- stát je nadán suverénní mocí a ve vztahu k danému území by neměl mít žádnou jinou kontrolující moc

- absolutní monarcha však je ve své moci omezen (měl by vycházet z názorů jiných institucí, než vydá nějaké pravidlo)

- absolutní monarcha by měl zachovávat urč. základní práva (právo na vlastnictví, život, svobodu)

- panovníkův vliv by měl být spravedlivý

Tomáš Hobbes, autor díla Leviathan

- nedojde-li k zásahu státu, hrozí, že ve společnosti převáží zásada člověk člověku vlkem

- stát má zajistit elementární svobodu jednotlivce

- sám ale nesmí diskriminovat jiného jednotlivce

- základní přírodní právo - možnost svobodného člověka chránit svoje zájmy dle své vůle, svobodný jednotlivec by měl poznat formy a prostředky svých zájmů (co si může dovolit)

- stát ve vztahu ke společnosti by měl působit jen prostřednictvím práva

Myšlenky přirozenoprávní jsou základem teorie právního sátu. Jejím základem je teze, že lidem náleží určitá základní práva a svobody nezávisle na pozitivním právu a státě, jsou mu tedy nadřazena. Tyto práva jsou nezadatelná, nezcizitelná, nezrušitelná, nepromlčitelná a náleží každému bez ohledu na státní příslušnost a sociální postavení. Stát má povinnost tyto práva a svobody respektovat, zakotvit a chránit.

1. Koncepce ústavního státu. Oddělení společnosti a státu v 19. století (učení o liberálním státu).

Historicky uvést Platón, John Locke (spol. respektuje právo na stát, instituce chrání zájmy jednotlivců - dělba moci, placení daní a nezávislá státní moc), Montesquie (trojí dělba moci, neslučitelnost funkcí), J. J. Russoue (monistický přístup, není dělba moci, ale práce, vláda shromáždění - přímá demokracie), Kant (zákonodárství vychází z vůle lidu a je pro lid),
- koncepce elit - neologismus (prosazování zájmu urč. sk. k dosažení moci), normativní elity, procesní, elity, polyarchie,

Koncepce ústavního státu je formována paralelně s teorií právního státu. Zdůrazňuje význam ústavního práva a ústavy vůbec pro výkon politické moci ve státě, ochranu ústavně garantovaných práv a svobod. Tímto je velmi blízká teorii právního státu. Nejde ale pouze o formální požadavky na právní řad a vztahy, ale i o obsah ústavy, zakotvení základních práv a svobod, demokracie etc.

V19. století došlo k velkému rozmachu liberální teorie a vzniku států, které kladly důraz na občana a jeho práva.

učení o ústavním státu (o smlouvě o ústavním státu)

- vztah státu a společnosti předpokládá uznání existence určitých základních práv a svobod, jež nemohou být zužovány a že ústavy budou zakotvovat i otázky týkající se formy vlády (lid = subjekt moci)

Ch. L. Montesquieu - mezi stát. orgány existují vztahy v podobě trojí dělby moci - moc zákonodárná, výkonná, soudní (institucionální dělení stát. moci)