Státověda vypracované otázky

- závislé území - st. moc je závislá na jiné moci, není výlučná

- územní režimy - režim st. území (stát na něm disponuje suverenitou), mez. územní režimy (věc společná všem), režim volného a otevřeného moře (žádná suverénní moc), režim Atlantidy a společné dědictví lidstva

Územní režimy

1.režim terra nulius

- „území bez pána“

- není zde uplatňována suverénní moc žádného státu ani mezinárodní územní režim

- existoval spíše v období historickém, dnes téměř není, je nepravděpodobný (má spíše charakter doprovodný)

2.režim stát. území

1. statický režim státního území

- existuje zde územní výsost a územní jurisdikce

- urč. část zemského povrchu, která se od ost. částí odděluje stát. hranicemi

- stát. hranice = právem vymezená spojnice bodů na zemském povrchu

- vzniká v podobě mezinár. smlouvy, rozhodnutí mezinár. orgánů, vnitrostátních pramenů práva

- určuje se 3 způsoby

1. orografické

- sleduje se přesně reliéf zemského povrchu

1. geografické

- vychází se z nejkratší možné spojnice mezi dvěma body v terénu

1. astronomický

- postupuje se podle rovnoběžek a poledníků

- existují různé postupy:

vnitrozemské vodní plochy

- územní jurisdikce je bez problémů

pobřežní vody

- existují pravidla pro řešení příslušné hranice např. v případě změny toku řeky se zachovávají původní hranice

teritoriální vody

1. zóna - tzv. „problém pobřežní zóny“

- do vzdálenosti 12 námořních mil od pobřeží, je zde režim takřka totožný s režimem v rámci státních hranic (stát musí umožnit režim volného průjezdu plavidel)

1. zóna

- má rovněž 12 mil (celkem 24, i včetně pobřežní zóny)

- stát může provádět pouze kontrolu pravidel, nemůže uplatňovat svou územní jurisdikci (jinak se zde uplatňuje režim obdobný režimu volného moře)

1. zóna

- ve vzdálenosti do 200 mil

- výlučně ekonomická zóna (rybolov, těžba z mořského dna)

- nemá zde právo kontroly (200 - 24)

- do režimu stát. území náleží příslušná část zem. nitra (na zem. povrchu je vymezena přímkou mezi stát. hranicemi, zužuje se směrem ke středu země) a vzdušný prostor (do výše 100 km nad zem. povrchem) (celkem se tomu říká příslušenství stát. území)

B) dynamický režim stát. území

1. nabývání stát. území

originární nabývání území (původní)

- nabývání, které zpravidla nezávisí na vůli daného subjektu (který vyjadřoval svoji vůli)

- např. terra nulius - když by stát nabyl území bez pána (dnes se s tím prakticky nesetkáme)

- prostřednictvím akcese - přirozenou cestou (např. prostřednictvím naplavenin, usazenin, …)

- prostřednictvím akrescence - umělé lidské činnosti (např. Nizozemí - vysoušení)

derivativní nabývání území (odvozený)

- nabytí stát. území na základě projevu vůle dvou nebo více subjektů, je zde však často problém s výkonem (děje se to bez ohledu na vůli subjektů, kterých se to týká)