Vypracované otázky

• od 2.světové války zhruba do 2.poloviny 70.let 20.století

• stát začíná vystupovat jako subjekt, který vyvlastňuje průmysl, finančnictví, dále pokračuje v plánování v makrosféře

• velmi vysoké zdanění podnikatelských subjektů

• rozvoj školství, zdravotnictví, komunikací, bytové politiky

• Ludvig Erhard: podnikatel, pak spolkový kancléř

• hlavně v SRN, Anglii, Itálii, Francii a Skandinávských státech

• za předpokladu splnění podmínek je zaručen vznik sociálního státu

• důvody krize sociálně – právního státu: vysoké daně (podnikatelé vyváží kapitál do zahraničí), vysoké nároky na státní aparát, první velká energetická krize (zvýšení cen energií), hodně investic do ochrany životního prostředí

6. Postindustriální společnost a stát. Další vývoj

Doktrína o postindustriálním státu

• od poloviny 70.let 20.století

Učení o neoliberálním státě

• James Buchanan: období ústavní a poústavní smlouvy

• stát má vystupovat aktivisticky ve vztahu k ekonomice

• v USA a Anglii hlavně v 80.létech, později ve Francii, SRN, až v polovině 90.let ve Skandinávských státech a Itálii

• odstátňování průmyslu, stát už není subjektem plánování v makrosféře

• výrazné snížení daňového zatížení

• nezvýrazňuje podporu školství, zdravotnictví, ale do určité míry se o ně stará

• Ronald Reagan, Margaret Tacherová

Učení o asistenčním státě

• pojem pochází od Johna Majora

• mění úlohu státu, ten nechce vystupovat jako plánovač, vlastník, sociální stát, nechce řídit průmysl, ale ví, že nemůže rezignovat na svoji sociální funkci

• menší daně, přerozdělování ve prospěch vzdělanostní společnosti

• odbourávání některých nárokových dávek (hlavně nemocenské a důchodové pojištění)

• Tony Blair, Gerhard Schröder

Současnost, budoucnost

• struktury globálního světa

• stát je nositelem suverénní moci, ale ne vždy má dostatek sil, aby své postavení obhájil

• život ve velkoplošné federaci (EU)

• zvýrazňování autonomních částí (regionalismus, provincionalismus

• posílení participativní demokracie (moderní liberalismus): aby se moderní stát neproměňoval v byrokratickou centralizovanou instituci

7.Stát jako instituce a jeho specifika

Stát jako instituce

• instituce = označení subjektů organizovaného vyjadřování a zprostředkování společenských vztahů

• vznikají produkty určitých stabilizujících se společenských vztahů, ty pak zajišťují rozvoj těchto vztahů

Základní znaky

• formalizace

→ struktury, tj.podstatných vnitřních vztahů mezi částmi (prvky)

instituce

→ vnějších projevů činnosti instituce, tzn. jejich funkcí, které

jsou obvykle typické

• určitelnost a relativní samostatnost

→ podoba a rozsah funkce mohou být rozšiřovány či zužovány,

nežádoucí je projev byrokratizace

→ jsou vytvářeny plánovaně (ne ex post), cíleně, snaha řešení

budoucích situací