VYPRACOVANÉ OTÁZKY

- lze předpokládat akceptaci zákona lidem = vláda zákona – legalita/ jednotlivec považuje normu za sobě vlastní

→ Jean-Jacques Rousseau (O společenské smlouvě)

• zastáncem přímé demokracie (hlasování obce o všech otázkách), na druhou stranu si uvědomoval, že jsou státy velkoplošné jako např Francie, které není jednotné => ustanovení jednoho jediného orgánu na delegátském principu – z nižší úrovně se delegují zástupci do vyšší úrovně a dále do vyšší => nejvyšší není přímo volen, je delegován; je nositelem obecné vůle

  • neměla by existovat dělba moci, aby byla zachována autenticita vůle, mohou být zřizovány orgány na principu dělby moci

  • přímá účast (delegátský princip) => suverénní kolektivní obecná vůle (volonté générale) – subjektem v.g. je vždy lid/národ (pouze pactum unionis) – preferoval jen kolektivní vůli celostátní shromáždění, tj respektoval pactum unionis => všichni se musí podřídit

  • forma vlády shromáždění – ve státě je pouze 1 nejvyšší státní orgán => nehovoříme o dělbě moci, ale dělbě práce

→ N. Machiavelli (Vladař)

• stát je nejen dokonalá instituce, ale je to také instituce, které je opodstatněna svou vlastní existencí (lidé jsou schopni jí odpustit, i když se nechová morálně a eticky) stát by měl dodržovat normy, ale pro určitý účel může použít i jiné prostředky, politická účelovost není nade vše (negativní)

8. Koncepce ústavního státu

Učení o ústavním státu (o smlouvě o ústavním státu)

• otázky

- osobní legitimity – jakým způsobem ustanovit lidi do pozice panovníka?

- koncentrace/dekoncentrace moci – moc v 1/více rukou

- katalogu základních práv a svobod a jejich záruk

• vztah státu a společnosti předpokládá uznání existence katalogu základních práv a svobod, stát nemůže tyto katalogy zužovat

• společnost trvá na určitých právech a svobodách a státní moc by je měla respektovat

• vznikají představy, že ústavy státu budou zakotvovat i další otázky týkající se formy vlády (kdo je subjektem moci - lid, jaké jsou vztahy mezi nejvyššími státními orgány)

→ Ch. L. Montesquieu (O duchu zákonů)

• mezi státními orgány existují vztahy v podobě trojí dělby moci moc zákonodárná, výkonná, soudní (institucionální dělení státní moci) /státní moc je jen jedna – hovoříme o dělbě moci, to ale neznamená existenci 3. mocí, jde jen o organizační záležitost/

• tato moc se projevuje respektováním dvou zásad:

- zásady inkompatibility (neslučitelnosti funkcí v jednotlivých druzích horizontální státní moci)

-zásady vzájemných brzd a vyrovnávání (takto rozdělená státní moc by měla být tvořena a aplikována tak, aby nedocházelo k jejímu zneužívání)

→ John Locke (Dvě pojednání o vládě)

• lidé mají právo na to, aby se sdružili (aby uzavřeli pactum unionis) → pokud chtějí lidé blaho, musí se sdružit a podřídit (ne ale jako jednotlivci, ale jako občané)

• jestliže se sdruží v instituci, nemusí tato instituce projevovat názor jednotlivce, ale musí chránit práva většiny (pactum subjectionis)

• určitá rozhodnutí jsou tvořena v rovině institucionální, měla by být tvořena většinově

• vlastníci majetku musí být připraveni na to vzdát se jeho části (aby platili daně)

• nezcizitelná (nikdo mi je nemůže vzít, já je nemůžu ani prodat) individuální práva (Lockova svoboda x Hobbesova autorita) – smyslem je pořádek, při respektování práv jednotlivce