VYPRACOVANÉ OTÁZKY

společenský vztah

→ analogie: setkání se se společenským vztahem, který není právně upraven, hledání podobností

speciální metody

a) srovnávání (komparatistika) – komparace shodných (nebo v mezích analogie podobných) subjektů a vztahů mezi nimi

- srovnávání v čase a z hlediska území, musí se srovnávat srovnatelné

- makropohled (hlavy státu na celém světě) X mezopohled (hlavy státu v Evropě) X mikropohled (hlavy státu Vyšegradské čtyřky)

b) systémová metoda - ucelené nazírání na jevy => využívána k charakteristice systému jako celku

- systémy se člení na subsystémy, ty pak na prvky, ty jsou dále nedělitelné

c) juristická metoda: státověda při analýze určitého problému má uvažovat i s ohledem na to, „co býti má“

d) sociologická metoda: viz sociologie

e) exaktní metody: využití matematických metod (zpracování volebních dat, elektronické hlasování, matematické modelování)

5. K teologické, mocenské, geopolitické, antropologické, etické a právní teorii státu

• teologická – stát existuje jako produkt boží vůle a dle jeho přikázání je každý povinen ho uznávat a podřizovat se mu. Toto učení patří k nejstarším.

• teorie moci – představuje si stát jako vládu silného nad slabým a současně prohlašuje tento stav za přirozený

• geopolitická teorie – vztah centra moci s periferiemi, vytyčení hranic oproti ostatním státům

• antropologická teorie -

• teorie právní – vidí stát jako právní výtvor

• patriarchální teorie – vysvětluje vznik státu a rodiny jako přirozeně vzniklých forem společnosti

• patrimoniální teorie – ukazuje vládní moc jako moc založenou na pozemkovém vlastnictví

• smluvní teorie – dle níž je smlouva právním důvodem pro vznik státu

• teorie právního státu – založená na odmítnutí dualismu státu a práva, resp. jejich ztotožnění

• teorie etická – usiluje o to, dokázat, že stát je mravně nutný

• teorie psychologická – lze sem zařadit všechny, kdo prohlašují stát za produkt ducha národa, výtvor přírody, dějinný akt, psychické vlastnosti či biopsychické instinkty a na tomto základě ho zdůvodňují.

6. Vztah duchovní a světské moci na přelomu prvního a druhého tisíciletí; rané podoby společenské smlouvy

A) PROCES PARTIKULARIZACE VE FRANCKÉ ŘÍŠI

• v období 8.-9- století AD došlo k vyvrcholení mocenského i územního rozsahu Francké říše, poté ale nastal proces partikularizace (814AD umírá Karel Veliký, více nástupců, každý měl mocenské ambice)

→ 843AD se Francká říše rozděluje

B) rovnováha moci panovníka a církevní moci se postupně v převahu církevní moci → světská moc v tomto období má převahu

• boj o investituru (spor o to, kdo bude jmenovat kněze – 824AD – papež spíše podporoval světskou moc x 10., 11. století – „papež je bohem“ (tento princip zavedl Mikuláš II., emancipoval tím církev – už nepotřebovala ‚schválení‘ od moci světské)