VYPRACOVANÉ OTÁZKY

=> není považován za subjekt sobecký, ale za nositele práv => vstupuje 3. činitel. stát, samospráva + jednotlivec – suverénní moc musí jednotlivce respektovat díky tomu, že má práva a svobody „plamen liberálního myšlení“

• první, kdo formuloval, že zákon je rozhodující formou pro řešení vztahu mezi mocí a jednotlivcem => prestiž zákona (zákon vznikl většinovým systémem, lidmi zastupiteli)

• právo politické společnosti (lidu) na revoluci

→ Immanuel Kant

• společenská smlouva = jistá idea rozumu => to, co jednotlivci ve společnosti považují za rozumné

• imperativ pro zákonodárce:

- zákonodárci by měli tvořit zákony tak, aby se zákony co nejvíce blížily představě společnosti o těchto zákonech („Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy současně platit jako princip obecného zákonodárství“) => jako by zákonodárný sbor představoval sjednocenou vůli => každý zákonodárce by měl jednat a konat jen tak, aby to, pro co hlasuje, se uplatnilo v obecném rámci

- lze předpokládat akceptaci zákona lidem = vláda zákona – legalita/ jednotlivec považuje normu za sobě vlastní

→ Jean-Jacques Rousseau (O společenské smlouvě)

• zastáncem přímé demokracie (hlasování obce o všech otázkách), na druhou stranu si uvědomoval, že jsou státy velkoplošné jako např Francie, které není jednotné => ustanovení jednoho jediného orgánu na delegátském principu – z nižší úrovně se delegují zástupci do vyšší úrovně a dále do vyšší => nejvyšší není přímo volen, je delegován; je nositelem obecné vůle

  • neměla by existovat dělba moci, aby byla zachována autenticita vůle, mohou být zřizovány orgány na principu dělby moci

  • přímá účast (delegátský princip) => suverénní kolektivní obecná vůle (volonté générale) – subjektem v.g. je vždy lid/národ (pouze pactum unionis) – preferoval jen kolektivní vůli celostátní shromáždění, tj respektoval pactum unionis → všichni se musí podřídit

  • forma vlády shromáždění – ve státě je pouze 1 nejvyšší státní orgán => nehovoříme o dělbě moci, ale dělbě práce

→ Niccolo Machiavelli (Vladař)

• stát je nejen dokonalá instituce, ale je to také instituce, které je opodstatněna svou vlastní existencí (lidé jsou schopni jí odpustit, i když se nechová morálně a eticky)

• stát by měl dodržovat normy, ale pro určitý účel může použít i jiné prostředky, politická účelovost není nade vše (negativní)

9. Liberální stát. Industriální společnost a stát

Liberální stát

• oddělení společnosti a státu na základě historické zkušenosti – společnost „není majetkem státu“ – vliv VFR,

svoboda, formální rovnost – zákon

• stát ústavní, právní – zakotvení základních principů do ústavy

• stát minimální, „noční hlídač“, stát elit – volební právo není všeobecná, vládnoucí složka je volena elitou

  • minimální – stát je oddělen od společnosti, jde o stát zdrženlivý – koná jen to, co je nutné =>

  • „noční hlídač“ – pouze zajišťuje několik oblastí, které musí důkladně vykonávat

  • „stát elit“ – ač je státem ústavním a právním, není státem demokratickým – na ústavní moci se nepodílí všichni (právo volební není všeobecné)