VYPRACOVANÉ OTÁZKY
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
kulturně duchovní (akademická obec právnické fakulty)
- veřejnoprávní korporace v užším slova smyslu = samospráva – projev decentralizace části státní moci
- její obsah a rozsah je dán subsidiaritou (politická zásada, podle níž se rozhodování a odpovědnost ve veřejných záležitostech má odehrávat na tom nejnižším stupni veřejné správy – tzn. co nejblíže občanům) X (ve státovědě – samospráva spravuje svoje záležitosti, do té hloubky, do jaké k tomu má určité zdroje a prostředky)
- MUNI má velkou možnost samosprávy ale je závislá na rozpočtu ministerstva školství ČR
Instituce soukromé
- zaměřeny dovnitř, zaměřena na řádné fungování, preference vlastních zájmů, cílů
- okolí neignorují, je prostředím, ve kterém a jehož prostřednictvím uplatňují tyto zájmy, musí respektovat
prostředí do té míry, do jaké je právně upraveno
- obvykle obchodní instituce v tržním prostředí
- nedisponují mocí ve výše uvedeném smyslu, to neznamená, že nemají vliv, nejsou legitimovány, aby působily
mocensky, nemohou si ve vnějším prostředí prosazovat své zájmy, mohou mít vliv přímý nebo zprostředkovaný
NEZAPOMEŇ ROZLIŠOVAT
subjekt samosprávy = pospolitost (studenti, členové akademické obce)
instituce samosprávy = orgány samosprávy (starosta, primátor, zastupitelstvo, děkan, akademický senát, rektor)
úroveň samosprávy = místní/základní X územní/vyšší
14. Stát jako instituce a jeho specifika
instituce = subjekty, které organizovaně vyjadřují a zprostředkovávají společenské vztahy
- tyto subjekty vznikají jako produkty určitých stabilizujících se společenských vztahů, ty pak zajišťují rozvoj těchto vztahů – vnějším projevem této stabilizace je relativně trvalé spojení těchto vztahů a reprodukce typických činností neboli jejich institucionalizace
- instituce však nejsou vždy tvořeny jako důsledek opakujících se společenských vztahů (tedy ex post) x formalizace může probíhat i jako vědomý proces pro řešení budoucích situací (ante) =>
vznik: a) jako produkty opakujících se (a tedy stabilizujících se) společenských vztahů
b) programově pro řešení budoucích situací (běžně v oblasti státoprávní, správní, vojenské a integrační)
základní znaky instituce:
formalizace (určitá míra zobecnění)
a) formalizace struktury – tj. vztahů mezi částmi instituce (instituce představuje určitý celek s vnitřním uspořádáním neboli organizaci
b) funkcí – tj. vnějších projevů instituce
určitelnost a relevantní samostatnost instituce – tzn. rozsah funkcí a podoba organizace instituce se může měnit – může být rozšiřován či zužován (což může vést nakonec i k byrokratizaci)
- instituce tvořeny plánovaně (ante, ne ex post) => snaha řešení budoucích situací
napětí mezi abstraktní rolí instituce a konkrétními společenskými vztahy, v nichž tato instituce působí - v oblasti práva se tento vztah projevuje v známém poměru mezi „má býti“ a „je“