VYPRACOVANÉ OTÁZKY

- doktrína o světské a duchovní suverenitě papeže a jeho neomylnosti (počátek a vrchol suverenity církevní moci)

• teorie o univerzalitě – svět je univerzální jako jedno tělo, nemůže mít více hlav; jedinou hlavou je hlava moci církevní

• teorie o vyšších úkolech duchovní moci a o její nadřazenosti nad nedokonalou mocí světskou

• teorie dvou mečů (hlava římskost církve je správce dvou mečů, rozhoduje, komu svěří meč ke správě světské moci), teorie vikariátu, papež a reprezentant římského lidu

Společenská smlouva – smluvní zakládací akt

• tacitní – není nutný aktivní projev vůle; smlouva může mít i charakter smlouvy uzavřené mlčky

• vztah mezi společnosti a státem se začíná postupně nazírat jako na smluvní vztah

Rané podoby společenské smlouvy (počátky ideje světské suverenity)

(data jen orientační, k zařazení do období)

(týká se suverenity světské moci)

→ Dante Alighieri (1265 – 1321)

• idea suverenity císaře => císař nezávislý – neodvozuje svoji moc od nejvyššího pozemského představitele církve, ale přímo od Boha (neexistuje transmiter, nositel církevní moci, jde přímo o Boha)

→ zdroj státní moci přímo v Bohu

→ Marsilius z Padovy

Defensor pacis

• „stát by mělo být něco praktického“ – navazuje na Aristotela; stát je světská instituce, má mít praktický účel

→ idea suverenity lidu => zdroj moci státu není v Bohu nebo v hlavě římskokatolického státu, ale přímo v lidu

- světská moc je legitimována mocí lidu jen k tomu účelu, kterému má sloužit (stát je institucí racionální)

- ne všichni členové společnosti mají totožné úmysly, k regulaci uspořádání společenských vztahů má sloužit právo (uznává, že právo nemusí být vždy spravedlivé, ale vždy musí přinést sankci)

- orgány státu by měly být vytvářeny na zastupitelském principu, tento princip doporučoval i pro vnitřní organizaci církve (když dochází ke zneužívání státní moci, lid může tohoto člověka od moci násilně odtrhnout, právo lidu na odpor)

• pro stát a pro společnost je podstatná kvalita práva – tj. právo je tím prostředkem, kterým se projevuje stát

• právo a znaky rozumné vlády/zřízení: a) zákonodárství náleží lidu (ať přímo nebo zprostředkovaně) – zákony si mají dávat lidé sami, protože „každý lépe poznává zákon, který sám sobě dává“

b) zákonodárná moc ustavuje, kontroluje, mění a sesazuje exekutivu

→ William z Ockhamu

• světská moc není závislá na moci církevní, naopak ve světských záležitostech se musí světské moci podřídit i moc duchovní

• pokud existuje spojení mezi mocí světskou a duchovní, tak je to pouze spojení přes jednotlivce o osobu, která je pokřtěná a je poddaným (občanem), (člověk se musí nejprve chovat jako člověk, a potom až jako pokřtěný)

• světská moc je z hlediska svého základu odvozována od lidu (od poddaných), (lid může moc opravovat a odvolávat, moc se tvoří z mandátu od lidu)

• právo lidu na odstranění vlády

• jednotlivec: občan