VYPRACOVANÉ OTÁZKY

- obvykle doživotně, v Malajsii na 5 let

→ Republika

• hlava státu volená

• zakotvené pravidlo rotace – omezení volitelnosti pouze na dvě období (popř. dvě po sobě jdoucí období) - toto pravidlo zavedl G. Washington (byla mu nabídnuta kandidatura potřetí, ale odmítl, aby USA nevypadala jako skrytá monarchie)

• ve zvláštních případech je možné i jiné ustavení do funkce:

• odstoupení prezidenta (uprázdnění funkce): USA, může se volit jen jednou za 4 roky → podle ústavy nastupuje viceprezident (např. po odstoupení Nixona nastoupil Ford)

• revoluce (změna systému) nebo převrat (výměna vládnoucích) – používáno v Africe, Asii

• funkce – ve středověku např. právo na odpor vůči panovníkovi, v republikách – zbavení funkce cestou obžaloby za porušení ústavních povinností (tzv. impeachment) – viz. Nixon a aféra Watergate v USA

49. Formy vlády (vládnutí) a formy uspořádání výkonu státní moci

• vzniká otázka, kdo moc vykonává konkrétně, v jaké oblasti, a jaké jsou vztahy mezi orgány, které státní moc vykonávají – první problém se označuje jako dělba moci, druhý jako forma vlády v úzkém slova smyslu

• s rozlišením na moc výkonnou (úřady), zákonodárnou (moc poradní, rada) a soudní vystoupil již Aristoteles

→ formy vlády – řeší otázku, kdo je subjektem státní moci a jaký je systém vztahů mezi nejvyššími stát. orgány

dělba moci na úrovni mezinárodních organizací

→ primární právo (právo EU) – v podobě zakládajících smluv, které mají povahu mezinárodních smluv a vyžadují ratifikaci členskými státy

→ sekundární právo – tvořeno přímo orgány EU (Rada a Evropský parlament) – není třeba ratifikace

a) nařízení – obecná působnost

b) směrnice – závazné jen pro státy, které jsou jejich adresáty

formy uspořádání výkonu státní moci

Horizontální dělba moci

• Představuje samostatnost a funkční oddělenost jednotlivých složek moci a zároveň jejich vzájemné kontrolní působení.

• Její provedení definuje formu vlády (státní zřízení) konkrétního státu (např. prezidentská rep., parlamentní rep. nebo absolutistická monarchie atd.)

Vertikální dělba moci

• Zajišťuje reálnou decentralizaci moci a uplatnění principu subsidiarity (rozhodování ve veřejném sektoru má probíhat na nejnižším stupni správy, nejblíže k občanům, jak je to možné)

• V klasickém smyslu určuje jakou mírou pravomocí disponují centrální orgány a jakou mírou orgány místní autonomie nebo územní a zájmové samosprávy.

• Vertikální dělba moci definuje jakým způsobem je stát územně uspořádán (Rozlišit tak můžeme unitární stát, unitární stát s místní autonomií, federaci atd.)

• Jejím dalším aspektem je dělba moci mezi státem a mezinárodními institucemi a organizacemi, případně odlišení moci státu (jako zákonodárce) a ústavodárce.

Decentralizace moci a dekoncentrace moci