VYPRACOVANÉ OTÁZKY

→ dualistická – přechodný typ, výkonnou moc má panovník+šlechta, zákonodárnou buržoazie, existuje zde i parlament

→ konstituční (parlamentní) – v současnosti nejčastější, panovník je formalita, výkonná moc patří prakticky vládě, zákonodárná parlamentu, volby (politické strany), (Dánsko, Švédsko, Norsko, Belgie, VB, Lucembursko)

Republika

→ v podobě koncentrace moci – systém vlády shromáždění (viz ot. č. 52)

→ Prezidentská – nezávislost vládní a výkonné moci, volba přímá, prezident odpovědný jen ústavě, nemůže rozpustit parlament

→ Parlamentní – provázanost vládní a výkonné moci, volba zastupitelská, prezident může rozpustit parlament, ministři jsou poslanci (kromě Fr,Svk), dualismus výkonné moci – prezident + premiér, právo veta

+ různé smíšené (semiprezidencialismus (Fr), prezidentský parlamentarismus (Chor,Por,Rus,Ukr), parlamentní prezidencialismus (Pol,Lit))

- odpovědnost: individuální, selektivní, kolektivní; racionalizovaný parlamentarismus (SRN) – konstruktivní vyslovení nedůvěry kancléři,

- kohabitace = prezident levice, vláda pravice nebo naopak

- kontrasignace = vláda odpovídá za akty hlavy státu – nutnost podpisu vlády nebo ministra

52. Westminsterský model parlamentarismu (jeho původ a vývoj)

Parlamentní republika

• překonává typickou dělbu moci

• parlament zaujímá vedoucí postavení v soustavě nejvyšších státních orgánů

• odpovědnost vlády parlamentu

• vláda je sice jmenována prezidentem, ale podle výsledků parlamentních voleb

• vláda je závislá na důvěře parlamentu

• může kontrolovat činnost vlády

• nepřímá závislost hlavy státu na parlamentu

• např. kontrasignace – jakýkoli právní akt hlavy státu potřebuje také podpis člena vlády (a ten je odpovědný parlamentu)

• je volena parlamentem

Westminsterský model – základ parlamentní formy vlády

13. století

• 1215 přijata Magna Charta Libertatum, král již nemohl vypisovat všechny daně, některé otázky musel konzultovat s velkou radou a musel uznat samosprávný status některých obcí

• panovník měl povinnost respektovat názor 25 baronů, kteří ho upozorňovali na to, že se dopouští vůči nim bezpráví (tzv. upozorňovací právo)

• od 1254 byli do velké rady připouštěni rytíři, od 1265 obce - tím se klade budoucí základ rozdělení parlamentu na Horní (Sněmovna lordů) a Dolní (Sněmovna obcí) sněmovnu

• od 1297 nemůže král vypsat daň bez rozhodnutí parlamentu (začíná platit zásada – není možno vypsat daň bez zákona, resp. rozhodnutí parlamentu)

• od této doby také začíná platit zásada „o panovníkovi v parlamentu“, tzn., že panovník není jiný státní orgán, je imanentní součástí parlamentu)

• také se vyvíjela teze „o králi v kabinetu“ (vládním orgánu), tzn., že král byl součástí vládního orgánu jako jeho imanentní prvek, ne něco, co stojí mimo