ČPD_Kabrheloviny

MINULÉHO STOLETÍ

V době právnické dvouletky převládalo přesvědčení, že trestní právo správní tvoří 

specifickou součást správního práva, upravující postih za méně společensky nebezpečné 

delikty. Jejich řešení mělo být uskutečňováno správními orgány, tedy mimosoudní cestou. 

Druhý paragraf trestního zákona správního stanovil, že „podle tohoto zákona se stíhají jako 

přestupky jen činy, které nejsou trestné podle trestního zákona soudního.“Trestní zákon 

správní se podobně jako ten soudní dělil na obecnou a zvláštní část (v té byly vyjmenovány 

jednotlivé skutkové podstaty). 

§136 – překročení uzavírací hodiny 

Kdo překročí uzavírací hodinu v podnicích hostinských a výčepnických nebo kdo se po 

uzavírací hodině v takovém podniku zdržuje, bude potrestán pokutou do 25.000 Kčs nebo 

odnětím svobody až na jeden měsíc. 

I zde se tresty dělily do dvou kategorií – hlavní a vedlejší. Mezi hlavními byly odnětí 

svobody, veřejné pokárání a pokuta, mezi vedlejšími propadnutí jmění, zákaz činnosti, 

zákaz pobytu, propadnutí věci a uveřejnění nálezu.  

Trestní řízení správní bylo upraveno zák. č. 89/1950 Sb. Rozhodování o přestupcích  

příslušelo národním výborům. Novela z roku 1953 však přenesla rozhodování o 

závažnějších přestupcích na soudy (čímž však bylo zpochybněno samotné jádro této 

koncepce).  

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 124 

Národním výborům byly svěřeny široké pravomoci – mohly např. rozhodovat o uvalení 

vazby, mohly omezit volnost pohybu či nařizovaly domovní prohlídku.  

Přestupky byly projednávány v ústním nebo písemném jednání. Mohly také být vyřízeny 

v blokovém nebo příkazním řízení. 

Ústní jednání bylo zpravidla neveřejné, obviněnému musela být poskytnuta možnost 

vyjádřit se ke skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu. V blokovém řízení rozhodovaly 

orgány zmocněné národními výbory nebo ministerstvem vnitra o méně závažných 

přestupcích přímo na místě, v příkazním řízení mohly výkonné orgány národních výborů