ČPD_Kabrheloviny

zákoníku začleněny smluvní typy, které se předtím nacházely v obchodním zákoníku. 

Starým formám byl tímto dán nový obsah. 

Dědické právo se vyznačovalo směřováním k upevnění rodinného kruhu v užším slova 

smyslu. Proto také bylo preferováno dědění ze zákona (intestátní posloupnost), a kvůli tomu 

byl zúžen okruh možných dědiců. Dědictví se nabývalo okamžikem smrti zůstavitele a 

občanský zákoník nepřevzal formu ústní závěti, manželskou smlouvu ani vzájemné 

testamenty. 

Když srovnáme zákoníky z roku 1811 a nový občanský zákoník, zjišťujeme, že nová úprava 

neobsahovala tak široký záběr jako starší zákoník. Především nebylo zařazeno ustanovení 

o občanství ani o regulování manželských a rodinných vztahů. Dále neobsahoval předpisy o 

působnosti zákonů ani předpisy o pracovní smlouvě. Bohužel nový občanský zákoník byl 

plný paradoxů stejně jako doba, v níž vznikl. Objevila se v něm sovětizace právního řádu, 

přesto si udržel vysokou legislativní úroveň. Upřednostňoval socialistické vlastnictví, avšak 

stále připouštěl status soukromého vlastnictví. I když většina úprav občanského zákoníku 

byla velmi dobrá, kvůli vývoji v padesátých letech mnoho norem zůstalo jenom na papíře. 

Největší pozitivum, které nový občanský zákoník přinesl, byla unifikace občanského práva 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 126 

na celém území československého státu, čímž byla odstraněna dvojkolejnost právního řádu, 

která vznikla v roce 1918 recepcí uherského a rakouského práva. 

OBČANSKÝ ZÁKONÍK Z ROKU 1964 – 40/1964 SB. 

Koncem padesátých let bylo soudruhy konstatováno, že platný občanský zákoník „plně 

neodráží poměry a vztahy, které se v naší společnosti v dané etapě vývoje socialismu 

vytvořily.“ Po vydání socialistické ústavy se proto začalo uvažovat o vydání nového 

občanského zákoníku. Ten byl notně okleštěn, anžto postupně docházelo k odluce 

jednotlivých odvětví – separátně vyšel zákon o rodině (94/1963 Sb.), zákoník práce (65/1965