Politologie_vypracované_otázky

Česká republika podala oficiální ţádost o členství v EU 17. ledna 1996; od té doby se stal vstup do EU jednou z priorit české zahraniční politiky, s významnými dopady také na domácí politickou a ekonomickou situaci (např. nutnost postupné implementace acquiscommunautaire do českého právního řádu). V červenci roku 1997 vydala Evropská komiseAgendu 2000, která se stala základním metodologickým dokumentem pro přijímání nových členských zemí. Ta dále obsahovala posudky Evropské komise na nově přistupující země ohledně plnění nutných podmínek členství v EU. Na jejím základě Evropská komise doporučila v roce 1997 zahájit přístupová jednání s Českou republikou, Estonskem, Kyprem, Maďarskem, Polskem a Slovinskem. Samotná přístupová jednání začala s těmito zeměmi v březnu 1998. I v následujících letech vydávala Evropská komise kaţdoroční pravidelné posudky hodnotící pokroky kandidátských zemí v ekonomické, právní, politické i dalších oblastech. Na helsinském summitu v roce 1999 byly zahájeny přístupové rozhovory s dalšími kandidátskými zeměmi: Bulharskem, Litvou, Lotyšskem, Maltou, Rumunskem a Slovenskem (tzv. Helsinská skupina, skupina, v niţ byla i Česká republika, se nazývala Lucemburská).

Z důvodů zprůhlednění a zjednodušení vyjednávání přístupu nových zemí k EU se celé acquiscommunautaire rozdělilo do 31 kapitol (tzv. screening - tabulka vpravo udává data uzavření kapitol Českou republikou). Samotné vyjednávání probíhalo formou mezivládních konferencí, na jedné straně s členskými státy EU (jednání vţdy řídila předsednická země EU) a na straně druhé s kandidátskými zeměmi. Pro vstup nových zemí byla velice důleţitá ratifikace Smlouvy z Nice v roce 2003, která mimo jiné připravila evropské instituce na přijetí nových členů. V prosinci 2002 byla v Kodani s deseti kandidátskými státy uzavřena jednání; smlouva o přistoupení byla podepsána v dubnu 2003 v Athénách; smlouvy o přistoupení ratifikovaly národní parlamenty členských zemí EU, Evropský parlament. Některé státy si zvolily parlamentní způsob ratifikace, některé, mezi nimi i Česká republika, si zvolily referendum: v ČR se vyjádřilo pro vstup do EU 77,33 % voličů, volební účast byla 55,21 %. Datum vstupu těchto deseti zemí do EU: 1. květen 2004.

V současnosti je Česká republika plnoprávným členem Evropské unie, i kdyţ existují některá přechodná období.

Vnější vztahy EU.Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU

1. Vnější vztahy EU:

• EU má svou vlastní zahraniční a bezpečnostní politiku, tato politika Unii umoţňuje vystupovat v mezinárodních otázkách jednotně

• skutečnost, ţe všech 27 členských států vystupuje jako jeden celek, dodává jejich názorům mnohem větší váhu a dopad, neţ kdyby na mezinárodní scéně vystupovaly jednotlivě s 27 různými politickými koncepcemi

• společná zahraniční a bezpečnostní politika EU byla posílena přijetím Lisabonské smlouvy z roku 2009, zavedla funkci vysokého představitele EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, v této souvislosti byla vytvořena i evropská diplomatická sluţba – Evropská sluţba pro vnější činnost (ESVČ)

• EU zastřešuje pod svými institucemi řadu výborů, zabývající se vnějšími vztahy (např. rozvoj a spolupráce