Vypracované otázky

o

  politický princip organizace veřejné moci (čl. 8) 

  =institucionální záruka samosprávy (záruka existence samosprávy, ne obce) 

- 

územní samospráva (podle Ústavy) = ústavně zaručené právo ÚSC jako územního 
společenství občanů rozhodovat na vlastní odpovědnost ve svém a současně i veřejném 
zájmu, samostatně v rámci autonomních prostorů vymezených ústavním pořádkem a 
zákony, o svých náležitostech a záležitostech svých občanů v rámci vymezeného prostoru a 
nést za to veřejnoprávní odpovědnost 

- 

obsah ústavního práva na samosprávu je vymezen hlavou VII., tím, že jsou vymezeny 
jednotlivé složky: 

o

  existence samosprávy jako formy veřejné moci a její základní kompetence v oblasti 

majetku, finančního hospodaření, organizace, normotvorby 

  čl. 101 – samostatná správa urč. územního celku (veřejnoprávní korporace) 
  na hospodaření se nevztahuje zákon o majetku ČR (219/2000) ani rozpočtová 

pravidla, ale zákon o obcích a krajích a zákon o rozpočtových pravidlech 
územních rozpočtů (250/2000) 

  soukromoprávní aspekt subjektivity jednotek územní samosprávy 
  před ÚS v majetkových sporech vystupuje jako právnická osoba, ale před 

NSS u kompetenčních sporů jako veřejnoprávní korporace 

  vydávání OZV 
  existence území občanů, na které veřejná moc doléhá (na všechny osoby, ne 

jen občany ÚSC), ale chybí výlučná suverenita 

  název (obce – občané mají nárok na ochranu a změnu jména, ale ne ústavní 

nárok), znak a prapor 

o

  zakotvení nositele samosprávy a jeho právní povahy jako korporace 

  čl. 100 odst. 1 – územní společenství občanů 
  soukromoprávní subjektivita je zakotvena až v § 18 OZ (nejedná se o ústavní