Vypracované otázky

- 

územní jednotky se závazně nepodílejí na rozhodování centrálních orgánů 

- 

ústřední orgány mají všeobecnou a výlučnou kompetenci – nedochází k dělbě působnosti ani 
kompetenčním sporům (jako ve federacích) 

- 

územní jednotky nemají právo na oddělení 

- 

pouze ČR je subjektem mezinárodního práva a formuje zahraniční politiku 

srovnání unitárního státu a federace 

c.

To snad ani nemusím rozepisovat :D 
(federace se dělí na státy, 2 typy orgánů: federativní a jednotlivých států, 2 typy zákonů, 2 komory – 
jedna zastoupení státu, druhá zastoupení občanů;…) – jestli to chcete nějak rozepsat, tak napište ;) 

22. Státní občanství. Pojem, význam, prameny a principy právní úpravy. Zánik ČSFR 

a státní občanství. Základní aspekty judikatury Ústavního soudu v otázkách 
státního občanství (v rozsahu přednášky). 

pojem 

a.

- 

Státní občanství jako právní status 

- 

původ v římském (status civitatis) a středověkém (stavy) pojetí 

- 

jeden stav pro všechny různé stavy (stav občanský) 

- 

zahrnuje zvláštní postavení, kterého se nabývá určitou právní skutečností (čl. 12 odst. 1 
Ústavy) 

- 

charakterizováno zvláštními právy a povinnostmi 

- 

Státní občanství jako právní vztah 

- 

vazba na společenskou smlouvu (tzv. občanská práva – J. Locke – oproti lidským, vazba na 
člověka) 

- 

důraz na obsah 

- 

Státní občanství jako subjektivní veřejné právo – získat, nebýt svévolně zbaven, změnit – vše 
představuje výrazné zásahy do původní koncepce státního občanství 

- 

postupně se prosazuje ve 20. století, z mezinárodního práva proniká do vnitrostátního a do 
judikatury (u nás NSS – viz 2 As 31/2005-78 – rozlišení nárok a subjektivní právo - Zatímco se 
totiž subjektivní právo rovná určitému výslovnému dovolení zákonodárce, které je obsaženo 
v právu objektivním a je adresováno fyzické nebo právnické osobě; právní nárok představuje 
takové výslovné dovolení, kterého se za splnění podmínek uvedených v objektivním právu 
může subjekt práva skutečně domoci. Subjektivní právo tak představuje možnost subjektu 
práva právní cestou něco požadovat, právní nárok odráží jistotu, že za splnění stanovených 
podmínek musí být této žádosti vyhověno, představuje tedy vyšší kvalitu poskytnutou 
subjektivnímu právu – www.nssoud.cz)