Zápočet

-„právnická osoba vůbec nemůže jednat jinak než zástupci, a musí, má-li z těchto jednání zisk, stejně tak z nich nést škodu" → PO má deliktní způsobilost (přelom 18. a 19. století)

• teorie přenesené občanské zákoníky z počátku 19. stol. (Code civil nebo ABGB) se PO mnoho nezabývaly a vykázaly jejich úpravu zvláštním zákonům

• k obratu došlo na přelomu 19. a 20. stol. v civilních kodexech Španělska, Německa, Švýcarska, Itálie a dalších států → vývoj zákonodárství jednotlivých zemí se přiklání k úpravě dost podrobné.

1. 4.2/ Pojmové znaky právnických osob

1. právní osobnost – způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. Podle § 118 NOZ „právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku.“ Důležitý je § 17 NOZ, podle kterého „práva může mít a vykonávat jen osoba. Povinnost lze uložit jen osobě a jen vůči ní lze plnění povinnosti vymáhat (odst. 1). Zřídí-li někdo právo nebo uloží-li povinnost tomu, co osobou není, přičte se právo nebo povinnost osobě, které podle povahy právního případu náleží (odst. 2).“ Právo ani povinnost nelze totiž přičíst organizační složce, jak dosud mylně stanovují některé předpisy, protože ta není samostatnou právnickou osobou.

2. svéprávnost - způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem. PO má zásadně neomezenou subjektivitu (podle § 164 odst. 1 NOZ „člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech)“ a tady i neomezenou možnost právně jednat. Ani v NOZ se neobjevuje doktrína ultra vires, podle níž by jednání, kdy jednající překročil svou pravomoc – předmět činnosti PO, tuto osobu nezavazovalo. Možnost právně jednat je omezena pouze:

1. povahou právnické osoby (nemožnost právně jednat v rodinněprávních věcech, nemožnost prodat jmění pro nadaci)

2. zákonem

3. deliktní způsobilost (lépe „způsobilost k zavinění“)

• podle § 167 NOZ „právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.“

4. vlastní majetek

• způsobilost PO mít práva a povinnosti i její deliktní způsobilost předpokládají u každé PO její jmění (aktiva a pasiva) oddělené od jmění jiných osob

5. organizační struktura

• předpokládá ji už § 20 odst. 1 NOZ. Každá PO musí mít např. statutární orgán, bez kterého by nemohla právně komunikovat s vnějším světem.

  4.3/ Identifikační znaky právnických osob

• identifikační znaky jsou atributy, které umožňují odlišit jednu PO od jiné – není ale vhodné hovořit o nich odděleně od znaků pojmových, protože identifikační znaky jsou samozřejmě také pojmové – každá PO je musí mít, jinak nelze uvažovat o její právní existenci