Zápočet

Identifikační znaky:

1. název

• NOZ neurčuje, že název musí mít PO už při svém ustavení (pojem, jejž NOZ používá místo založení či zřízení), pouze říká, že „jménem právnické osoby je její název“ (§ 132 odst. 1) a že „název musí odlišit právnickou osobu od jiné osoby a obsahovat označení její právní formy. Název nesmí být klamavý (§ 132 odst. 2).“

• podle § 133 odst. 2 „bylo-li v názvu právnické osoby užito příjmení a je-li pro to důvod spočívající v důležitém zájmu na ochraně rodiny, použije se § 78 odst. 3 obdobně“ – právo na ochranu příjmení tak může svým jménem uplatnit i osoba blízká

• obdobné platí i pro použití názvu právnické osoby § 135 chrání název PO, ale také její pověsti a soukromí

1. sídlo

• § 137 NOZ, , poskytují ochranu dobré víře třetích osob: „každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby odst. 1), proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě (odst. 2).“

• sídlo, jako pojmový a identifikační znak, musí být určeno již při ustavení právnické osoby, v zakladatelském jednání však stačí uvést pouze název obce – plnou adresu sídla je nutné ohlásit až do veřejného rejstříku

• § 142, podle nějž „přemístění sídla je účinné ode dne zápisu jeho adresy do příslušného veřejného rejstříku.“

• vychází se ze zásady, že přemístit sídlo ze zahraničí do ČR nebo naopak je možné, neodporuje-li to právnímu řádu (v ČR zejména veřejnému pořádku) ani jednoho ze států

1. předmět činnosti

• podstatná náležitost zakladatelského právního jednání (§ 123 odst. 1 NOZ)

• může se plést s účelem PO, což je širší, obecnější pojem, který vyjadřuje cosi dlouhodobějšího – předmět činnosti se může měnit, ale účel častěji zůstává stejný (můžeme zde vidět vztah prostředek-cíl, na druhou stranu je předmět činnosti často vymezen tak široce, že z něj lze vyčíst i účel)

• v každém případě účel sice není podstatnou náležitostí při ustavení PO, přesto NOZ počítá s tím, že právnická osoba jako účelové společenství zpravidla nějaký má a v § 144 říká, že „právnickou osobu lze ustavit ve veřejném nebo v soukromém zájmu. Tato její povaha se posuzuje podle hlavní činnosti právnické osoby. Zákon stanoví, ke kterým účelům lze ustavit právnickou osobu jen při splnění zvláštních podmínek.“ Druhý odstavec má na mysli různé právnické osoby podle zvláštních zákonů, jež mají obvykle úzký obor činnosti (např. státní fondy)

• speciálnímu účelu se věnují § 146 – 150 NOZ – podle § 146 „veřejně prospěšná je právnická osoba, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu.“

• PO může být fakticky veřejně prospěšnou (srov. v souladu se zakladatelským právním jednáním“), ale je potřeba tuto kvalitu zapsat do veřejného seznamu, kdy podle § 150 „jen právnická osoba, jejíž status veřejné prospěšnosti je ve veřejném rejstříku zapsán, má právo uvést ve svém názvu, že je veřejně prospěšná.“