Praktikum - 5. kapitola

postavení jednotlivce ohledně řízení je charakterizováno několika prvky:

• jednotlivec nemá oprávnění řízení zahájit

  • nemůže se tedy přímo obrátit na SD

  • takováto žaloba by byla odmítnuta

• v případě, že soud nezahájí obligatorní řízení, kdy budou splněny podmínky čl. 267 pododstavec 3 SFEU a rozhodnutí CILFIT, bude se jednat o porušení unijního práva soudem členského státu

  • jednotlivec se za podmínek stanovených SD může domoci náhrady škody za porušení unijního práva soudcem členského státu (C-224/01 Gerhard Köbler v. Rakousko)

• v případě českého právního řádu může jednotlivec podat stížnost k ÚS ČR s tím, že svévolné a neodůvodněné nepoložení předběžné otázky soudem posledního stupně je porušením práva na zákonného soudce

  • II. ÚS 1009/08 Pfizer

  • podle ÚS soudce musí ukázat důvody, proč řízení nezahájil a vypořádat se s kritérii vymezenými v rozhodnutí CILFIT, a to nikoli pouze formálně

• jednotlivec může dát podnět ke Komisi a ta může zahájit řízení na porušení unijního práva členským státem

  • jednotlivec ale nemá formalizované postavení

čl. 267 odst. 2 SFEU

• pokud proti rozhodnutí vnitrostátního soudu je přípustný opravný prostředek, pak tento soud může zahájit řízení o předběžné otázce, považuje-li rozhodnutí o této otázce za nezbytné k vynesení svého rozsudku – fakultativní zahájení řízení

• ovšem soud, jehož rozhodnutí již nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, toto řízení zahájit musí – obligatorní zahájení řízení

v určitých případech ovšem ani tehdy národní soud nebude mít povinnost řízení zahájit (283/81 CILFIT)

• je-li dotčené ustanovení unijního práva jasné, není potřeba zahajovat řízení („acte clair“)

• je-li dotčené ustanovení unijního práva již vyjasněné, není potřeba zahajovat řízení („acte éclaré“)

• tato CILFIT kritéria se stala součástí rozhodovací činnosti národních soudů

předmět řízení o předběžné otázce

• výklad primárního práva EU

  • tedy zřizovacích smluv a dalších aktů primárního práva

• platnost a výklad aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie

  • tedy sekundárního práva a dalších aktů

zásadně SD neprovádí výklad či neposuzuje platnost národního práva – to je úkol národních soudů

• pokud by tak byla předběžná otázka formulována – SD ji přeformuluje, jinak by odpověď na ni musel odmítnout

nepřípustné je také zahájení řízení v případě, že:

• neexistuje před národním soudem opravdový spor

• řízení před národním soudem již bylo ukončeno

• vznesené otázky jsou pouze hypotetické a nemají reálný vztah k předmětu sporu

• v žádosti národního soudu není dostatečně specifikován právní a skutkový základ

pro národní soud platí tato pravidla pro formulaci předběžných otázek:

• zejména by mělo rozhodnutí o předložení otázky:

  • obsahovat krátké vylíčení předmětu sporu jakož i relevantních skutečností tak, jak byly zjištěny, nebo aspoň vysvětlit skutkové předpoklady, na kterých je předběžná otázka založena