Praktikum - 5. kapitola
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
odůvodněné stanovisko Komise znovu nevydává
současně Komise navrhuje výši paušální částky nebo penále
při posuzování přiměřenosti Komise vychází ze závažnosti porušení práva, doby trvání tohoto porušování a potřeby odstrašujícího účinku sankce postačující k zamezení recidivy
sankce musí být pro členské státy předvídatelná, proporcionální a nediskriminační ve vztahu k obdobným pochybením dalších států
první pokuta byla uložena Řecku (C-387/97 Commission v. Greece)
je třeba také vycházet z platební schopnosti dotyčného členského státu
Komise tak vytvořila systém výpočtu sankcí, kde zohledňuje různé ekonomické aspekty
Lisabonská smlouva zvýšila tlak na řádnou implementaci unijního práva – umožnila Komisi v případě, že stát opomine notifikovat předpisy implementující směrnice, navrhnout přímo při zahájení soudního řízení SD o porušení povinnost paušální částku nebo penále
spojení věcí je v diskreční pravomoci Komise – ta považuje za vhodné toto používat v zásadě ve všech věcech, kdy stát opomine notifikovat opatření implementující směrnici
pokud Komise tuto možnost využije – SD spolu s deklarací porušení unijního práva rozhodne o výši paušální částky nebo penále, které nepřekročí výši navrženou Komisí
Soudní kontrola uvnitř Unie – kontrola legality unijního práva a postupů unijních institucí
právo EU je přezkoumatelné v několika druzích řízení
přímá žaloba na neplatnost (čl. 263 SFEU)
nepřímé žaloby
řízení o předběžné otázce (čl. 266 SFEU)
přezkum platnosti je zahajován soudy členských států v případě pochybnosti ohledně legality unijního práva, které mají na rozhodovanou věc aplikovat
námitka protiprávnosti (incidenční řízení, čl. 277 SFEU)
neplatnost unijního práva je namítána v rámci jiného probíhajícího řízení (přímé žaloby) před SD EU
vzhledem k odlišnému okruhu aktivně legitimovaných osob, fázi, kdy lze řízení uplatnit, či k důsledkům prohlášení neplatnosti se tyto druhy řízení nepřekrývají, ale spíše se doplňují = vytváří ucelený systém přezkumu platnosti
Žaloba na neplatnost
z čl. 263 SFEU (základní vymezení žaloby na neplatnost) plyne, že SD EU, resp. Tribunál (výjimečně prvoinstančně SD) posuzuje legalitu:
legislativních aktů
podle čl. 289 odst. 3 SFEU jsou za legislativní akty považovány ty akty, jež jsou přijímané legislativním postupem (řádný nebo zvláštním)
typicky tedy nařízení, směrnice
aktů Rady, Komise a Evropské centrální banky, s výjimkou doporučení a stanovisek
jedná se o další akty těchto orgánů, jež jsou přijímány mimo legislativní proces
aktů EP a Evropské rady, které mají právní účinky vůči třetím osobám
možnost žalovat akty EP byla zavedena již dříve
aktů institucí a jiných subjektů Unie, které mají právní účinky vůči třetím osobám