Praktikum - 5. kapitola

Lisabonskou smlouvou byla jednoznačně zakotvena možnost domáhat se neplatnosti aktů zejména početných agentur EU, které mnohdy přijímají důležitá rozhodnutí, jež mohou zasahovat do postavení dalších subjektů

Soudní dvůr v judikatuře vymezil předmět žaloby na neplatnost extenzivně

• připouštěl možnost napadnout platnost aktů výslovně v tehdejším čl. 230 SES neuvedených, pokud měly účinky vůči třetím osobám (22/70 ERTA)

• nepřípustné budou stále žaloby vůči aktům bez účinků vůči třetím osobám (deklarace, interní instrukce, dokumenty důvěrného charakteru)

i po přijetí Lisabonské smlouvy je omezena jurisdikce SD EU v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky (bývalý II. pilíř EU)

• SD dohlíží na to, zda při realizaci společní zahraniční a bezpečnostní politiky nedochází k zásahu do ostatních pravomocí Unie

• kromě toho podle čl. 24 odst. 1 ve spojitosti s čl. 275 SFEU přezkoumává legalitu rozhodnutí, jimiž se stanoví omezující opatření vůči FO nebo PO v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky (C-402/05 P a C-415/05 P Kadi)

výjimka se uplatňuje v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (bývalý III. pilíř EU)

• přezkum platnosti aktů zde přijatých je možný, ovšem s výjimkou přezkumu platnosti nebo přiměřenosti opatření policie nebo jiných donucovacích orgánů a výkonu působnosti členských států v oblasti udržování veřejného pořádku a ochrany vnitřní bezpečnosti – tyto z jurisdikce SD i nadále vyloučeny

• tyto věci jsou podle čl. 276 SFEU z jurisdikce SD i nadále vyloučeny

SD nemůže posuzovat platnost primárního práva, které má ústavní povahu a podléhá změnám pouze postupem určeným ve zřizovacích smlouvách

SD nemůže přezkoumávat platnost národního práva

• soulad národního a unijního práva je SD přezkoumáván v rámci žaloby na porušení unijního práva členským státem

  • ani zde ovšem SD nemůže konstatovat neplatnost národního práva – to je věcí národních mechanismů

• národní právo se taktéž nestává automaticky neplatným v případě rozporu s unijním právem v důsledku zásady nadřazenosti (aplikační přednosti) unijního práva

důvody neplatnosti unijního aktu:

• nedostatek příslušnosti orgánu, který akt vydal

  • použije se např. ve sporech mezi institucemi či členskými státy ohledně právního základu pro přijetí aktu unijního práva a na to navazující správně zvolené legislativní proceduře či v případě delegace pravomocí nad rámec smluv

• porušení podstatných formálních náležitostí, které se váží k vydání dotčeného aktu

  • může se jednat o nedostatek v odůvodnění rozhodnutí, opomenutí povinné konzultace nebo nedodržení povinného slyšení osob

• porušení Smluv nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejich provádění

  • jedná se o řadu různorodých případů, kdy bylo při vydání aktů porušeno „nadřazené právo“, a to včetně obecných zásad právních či zásady proporcionality a nediskriminace