Filda-tisk-40stran

Právo může vést k situacím:

1. Primární diskriminace- fungují pravidla a zákony segregace; zákonem jsou upírána základní práva např. volební právo žen, práva dětí, právo na svobodu vyznání, apod.

2. Sekundární diskriminace: ve jménu vyrovnávání některých sociálních a ekonomických nerovností dochází k určitému zvýhodnění některých skupin např. v placení daní, kdy se berou do úvahy jejích přirozené handicapy, k odpuštění některých poplatků apod.

V 60. letech 20. století se objevil pojem tzv. pozitivní diskriminace - afirmativní akce; byl to politický program, reakce na rasismus v USA vůči Afro-Američanům- zavedení kvót pro vzdělání, pracovní místa atd.,

• ukazuje se to jako nesystémové řešení, dnes velká kritika – nutná systematická integrace do politického a ekonomického života - cesta přes systém vzdělávání takové menšiny

• pomoc ze strany majority řídící se heslem „Ne rozdávat ryby, ale naučit je chytat“;

Zákaz diskriminace:

„Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“

(čl. 3 Listiny diskriminaci zakazuje)

• obecně tento zákaz v Listině je vymezen na principu, že není dovoleno zneuznání určité identity.

• Zde se nabízí řada otázek:

• Má být problém diskriminace řešen zákazem, nebo prospektivně zákonnou garancí podmínek umožňujících reprodukci a realizaci identity?

• Vede k diskriminaci jen zneuznání identity, tzn. Umožní uznání etnické nebo kulturní identity odstranit diskriminující nerovnosti?

• Formalismus zákazu diskriminace vede k mylnému názoru, že k nastolení rovnosti stačí jen uznání jinakosti - to je jen jedná část problému dnes tzv. politiky uznání;

• Druhou částí je otázka spravedlnosti, jako podmínek utváření rovných šancí v přístupu ke společenským zdrojům, svobodné komunikaci atd.

Dnes je tento problém centrem diskuse o spravedlnosti a jednotlivé pozici se liší tím, že hledají různé mechanismy umožňující participaci většiny občanů při tvorbě principů nebo pravidel spravedlnosti (participační parita, diskurz, nové boje za uznání)