Filda-tisk-40stran

22. Otázka rozdílů mezi materiální teorii a procedurální teorii spravedlnosti.

Teorie materiální spravedlnosti obhajují spravedlnost jako existující nebo neexistující objektivní vlastnost společenských vztahů

Základní otázkou je tu vysvětlení zdroje existence spravedlnosti. V dějinách můžeme rozlišit 2 základní linie:

• první souvisí s přirozeno-právním myšlením, tzn. hledá se přirozený daný „zdroj“ spravedlnosti a rovnosti (Platón-vlastnost člověka-vyrovnávající a distributivní spravedlnost, Aristoteles, T. Akvinský, J.J. Rousseau, K. Marx-„každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“-komunismus)

• druhá linie potom považuje za přirozený zdroj spravedlnosti rozum (T. Hobbes, I. Kant)

Procedurální teorie spravedlnosti žádná objektivní kritéria neexistují a je možné se jen domluvit na tvorbě a zdůvodnění určitých procedur, ze kterých vzejdou pravidla rozdělování statků a funkcí spravedlivé uspořádání společenských vztahů, institucí apod.

• Základní podmínky jsou tu nejčastěji obhajovány dokazováním anebo zdůvodňováním. Podle toho potom můžeme rozlišovat teorie, kde hlediskem dokazování spravedlivého pořádku je stát anebo jen jedinec. Podle způsobu zdůvodňování potom můžeme mluvit o teoriích spravedlnosti založených na argumentaci (Habermas) nebo rozhodování (Rawls).

Habermas:

• spravedlnost = dimenze platnosti, která je nutnou podmínkou komunikace, platnost norem posuzována diskursivně (v situaci svobodně vedené argumentace), základem procedury tvorby spravedlivých vztahů je post-konvencionální vědomí (= schopnost lidí být solidární s jinými a mít za ně odpovědnost), prosazování spravedlnosti vychází ze síly morálního pokroku lidstva, ne ze síly techniky a technologie

Rawls:

• ve své teorii chce poukázat, na jakých fund. principech by mělo být vystavěno společenské a státní zřízení. existenci těchto principů vyvozuje z tzv. prvotní smlouvy, jejímž předmětem je právě tvorba těchto principů spravedlnosti tvořících základní strukturu společnosti. Těmito principy jsou regulovány všechny další dohody regulující formy vlády, sociální kooperace atd. Principy spravedlnosti jsou tedy výsledkem smlouvy mezi lidmi, kteří se ale nacházejí v tzv. původním stavu, kdy jsou pod tzv. závojem nevědomí = jsou oproštěni od egoistických zájmů, neznají totiž své společenské postavení, k jaké skupině patří, ani svůj intelekt, vlastnosti apod. a to umožňuje tvorbu tzv. férových vztahů

• těmito principy jsou:

  1. právo na co nejširší systém základních práv a svobod, které jsou slučitelné s obdobnými svobodami jiných lidí (princip svobody)

  2. (princip rozdílnosti) = přístup k rozdělování pozic a funkcí musí mít všichni stejný a i když rozdělování nemusí být rovné, musí být ku prospěchu všech.

23. Rawlsova kritika tradičního liberalismu a materiálních teorií spravedlnosti. Základní kategorie a principy Rawlsovy teorie spravedlnosti