Filda-tisk-40stran

1. IDEÁLNÍ DISKURZ

Alexy ho charakterizuje tak, že se jedná o variantu diskursu, která je ve všech ohledech „ideální“. To znamená, že se odehrává v neomezeném časovém intervalu a počet jeho účastníků není omezen. Účastníky tohoto diskursu vymezuje tak, že jsou plně empiricky informovaní o diskutovaném problému, užívají pojmy, které jsou jim zcela jasné (tj. užívají je konzistentně v dohodnutém významu), jsou plně schopni změny sociální role či názoru a nemají o předmětu diskursu žádné předsudky. S konceptem ideálního diskursu Alexy spojuje následující problémy:

1. problém konsensu - Alexy si plně uvědomuje, že ani ideální podmínky nezaručují dosažení konsensu. Ideální diskurs tak není procedurou, která by musela nutně vést ke konečnému rozhodnutí o předmětu diskursu (diskutované otázce). Ani při potenciálně nekonečném diskursu, jehož závěr bude rozhodnutím o diskutované otázce, není jisté, že takto docílený konsensus bude konečně platným a nezměnitelným. Alexy tak vyjadřuje skepsi k možnostem diskursu vyřešit problémy pro futuro, naopak zde zastává konzervativní pohled vycházející z uvědomění si hermeneutických limitů účastníků, kteří jsou sice ve všech ohledech ideální, nicméně jsou stále lidmi.

2. problém kritéria - Alexy zde rozebírá otázku, do jaké míry může být určitým způsobem definovaný diskurs jako procedura kritériem správnosti. Z tohoto pohledu pak konstatuje, že diskursu by se v zásadě mělo účastnit vícero osob, a to z toho důvodu, že pokud se jedná o praktickou otázku (tedy praktický diskurs), jedná se zároveň o interpretaci a poměřování jednotlivých zájmů. Jen účastník sám je schopen originálně interpretovat svůj vlastní zájem. Proto se Alexy přiklání k tomu, že má-li být diskursivní procedura kritériem správnosti, je zapotřebí více účastníků. Zároveň ovšem doplňkově a okrajově připouští možnost „monologického“ diskursu, když se domnívá, že i v mysli jednoho účastníka lze určitým způsobem napodobit interpretaci zájmů ostatních účastníků formou „virtuálního diskursu“, ovšem pouze v omezeném rozsahu.

3. problém správnosti - V centru Alexyho pozornosti v problematice právního diskursu stojí klíčová otázka: je diskurs procedurou, která je schopna garantovat svými pravidly správnost svých výsledků? Alexy rozlišuje tři roviny, v nichž o problému nároku na správnost uvažuje. Prvním z nich je rovina samotného pojmu správnosti, druhým je rovina objektivity a rovina kontroverze mezi výsledky diskursu. V návaznosti na tuto rovinu rozlišuje dvě pojetí správnosti, a to pojetí absolutní správnosti a pojetí relativní správnosti.

• Koncept absolutní správnosti pramení z kognitivistického přesvědčení, že „správnost a pravdivost jsou objektivní hodnoty“. Proti tomu však stojí diskurs jako procedura založená na interakci subjektivních názorů. Alexy řeší tento problém hledáním jakési středové pozice, tedy tvrzením, že výsledek diskursivní procedury není ani jen objektivní, ani jen subjektivní. Kritériem správnosti podle něho není konsensus, nýbrž pravidla diskursu - průběh diskursivní procedury jako takové, nikoliv mechanismus akceptace určitého výsledku. Teze o jediné správné odpovědi tak v rovině praktického diskursu představuje pro Alexyho jen těžko odůvodnitelnou fikci. Pojem správnosti má absolutní charakter pouze v tom rozsahu, v jakém představuje určitou regulativní ideu, určitý cíl, který by měl účastník v diskursu sledovat. Na druhé straně ovšem, pro řešení kontroverzních situací, v nichž se jako výsledek diskursu nabízejí dvě protichůdné varianty jako stejně správné, je třeba v souladu s relativním pojetím správnosti konstatovat, že jsou obě vzhledem k užité proceduře relativně správné. Pojetí relativní správnosti přitom hraje nejdůležitější úlohu v reálném diskursu.