Filda-tisk-40stran

Kritika Hartova chápání právních pravidel, Hart se zajímal jen o cíl a způsob uplatnění pravidel, ne o jejich význam, smysl.

Dworkin se domnívá, že smysl práva nám umožní odhalit až principy, na základě kterých budou uplatňována pravidla.

Podle Dworkina princip představuje stanovisko, které umožňuje poznávajícímu zaujmout určité hledisko porozumění, soudce má zaujmout tedy stanovisko, které umožní lépe zohlednit individuální práva. Dworkin hovoří o standardech, které rozděluje na politiky a principy.

Politiky vyjadřují kolektivní cíle, jejichž dosáhnutím se má zpravidla zlepšit určitá ekonomická nebo sociální kvalita společnosti.

Principy jsou standardy, které se mají dodržovat proto, že je požaduje spravedlnost (justice), slušnost (fairness) anebo jiná dimenze morálky (morality). Dworkin pro lepší pochopení uvádí rozdíly mezi pravidly a principy:

1. Pravidla jsou určena pro konkrétní případy a uplatňují se formou „všechno nebo nic“. Principy nepředepisují podmínky, za kterých má být pravidlo uplatněno, ale utváří hledisko, z kterého má být problém řešen

2. Mezi pravidly je vztah podřízenosti (primární, sekundární), pravidla jsou hierarchicky uspořádaná, principy mají dimenzi závažnosti, resp. důležitosti, principy hlediska umožňující zvážení, úvahu o tom, co je důležité a co méně.

3. Když se dvě pravidla dostanou do konfliktu, tak dochází k logickému rozporu, ale mezi principy nemůže nastat logický rozpor, protože každý princip odhaluje jiné hledisko, jinou rovinu daného problému

Dworkin uvádí 3 základní principy:

1. pro legislativu je to princip spravedlnosti

2. pro judikaturu princip férovosti

3. pro exekutivu princip právního státu

Tím, že Dworkin přisoudil soudcům dimenzi závažnosti, tak musel vyřešit otázku, kdo a co bude kritériem závažnosti. Má to být v rukách soudců, v Hard cases, už nemůže rozhodnout jen na základě pravidel. Domnívá se, že soudce musí být aktivním prosazovatelem spravedlnosti a lidských práv. Práva musí být brána vážně. Dworkin se domnívá, že toto je cesta k tomu, aby státem proklamovaná práva byla respektována a reálně uplatňována.

Ale co bude garantovat, že rozhodování soudců bude spravedlivé? Dworkin nás odkazuje na víru v dobrou teoretickou zdatnost soudců. (Herkules – ideální právník vybavený nadlidskou schopností, trpělivostí a bystrostí)

Shrnutí:

1. Dworkin se ptá na přirozenost práva, individuální práva mají být brána vážně, musí je i aktivně prosazovat

2. sférou, kde je možné porozumět smyslu práva je soudcovské rozhodování

3. soudci jsou ti, co aktivně vymáhají práva žalujících

Dworkinova kritika právního pozitivizmu spadá do období, kdy se na půdě angloamerické filozofie a teorie konstatuje krize tradičního liberalismu a objevují se pokusy o „rekonstrukci“ jeho idejí (svoboda, individuální práva, rovnost), jeho kritika otvírá cestu k tomu, že se na půdě právního myšlení vrací myšlenka spravedlnosti jako smyslu práva a účelu zákona.