Filda-tisk-40stran

1. REÁLNÝ DISKURZ

Tato forma diskursu již znamená uplatnění diskursivního modelu komunikace a argumentace v praxi s cílem najít správnou odpověď na předloženou praktickou otázku. Pro Alexyho je takovou praktickou otázkou otázka platnosti normy v konkurenci jiných norem, s nimiž je v kolizi. Alexy rozlišuje tři možnosti výsledku praktického diskursu při existenci dvou potenciálně správných možných řešení:

1) situaci, v níž je na základě diskursu vybráno jedno řešení jako „diskursivně nezbytné“

2) situaci, v níž je na základě diskursu vybráno jedno řešení jako „diskursivně nemožné“

3) situaci, v níž jsou na základě diskursu označena obě řešení jako „diskursivně možná“

Alexy konstatuje, že po nalezení relativně správných možností řešení se lze dále ptát, kdo má doopravdy pravdu... Ihned k tomu však dodává, že diskursivní procedura prostě nemá potenci vést do sféry jistoty, nýbrž do sféry pouhých názorů a domněnek.“

Za hlavní obecná pravidla reálného praktického diskursu považuje tato:

1. Každý, kdo může mluvit, se smí účastnit diskursu.

2. Každý může:

• zpochybnit kterékoliv tvrzení,

• učinit toto tvrzení předmětem diskursu,

• vyjádřit své postoje, přání a potřeby,

1. Žádnému mluvčímu nesmí v rámci nebo mimo rámec diskursu vyvíjeným nátlakem být zabraňováno ve využívání diskursivních oprávnění stanovených v bodech 1) a 2).

1. Kdo něco tvrdí, vznáší zároveň nárok na pravdivost či správnost.

2. Nárok na správnost implikuje v sobě nutnost odůvodněnosti tohoto nároku.

3. Nárok na odůvodněnost v sobě implikuje povinnost argumentujícího na žádost tvrzení odůvodnit

4. Spolu s odůvodněním se automaticky objevují požadavky na stejné zacházení, beznátlakovost a universálnost argumentů

5. Kdo za celý svůj život nevznesl žádné „tvrzení“ definované v bodech 4) - 7), nepodílí se na všeobecné životní formě lidí.

20. Základní východiska Habermasova pojetí práva, strategická a komunikativní racionalita, podmínky platnosti, diskursivní potvrzování platnosti práva; Habermasovo pojetí práva: základní znaky a problémy diskursivní teorie práva; základní principy diskursu jako argumentační řeči; potvrzování platnosti práva diskursem; konsensus jako norma

Porozumění Habermasově teorii práva předpokládá vysvětlit tyto kategorie:

1. komunikativní jednání, (Lebenswelt) životní svět a systémový svět

2. komunikace, diskurz a konsenzus

1. Habermas si myslí, že komunikace není jen sdílením informaci, přenosem informace, ale také formou jednání, tzn., používání jazyka je činností, díky které, když něco sdílíme (sdělujeme?), vstupujeme s posluchači do vzájemné interakce, takže komunikace funguje také jako médium jednání, tato interakce představuje určitou formu racionality

Komunikace se podle Habermase jako způsob jednání projevuje v různých formách racionality: