Filda-tisk-40stran

Rozdíl mezi těmito formami spravedlnosti demonstruje následující příklad:

• Studentka Daniela, která nemá vysoký příjem, si nekupuje měsíční jízdenku MHD podniku. Vysokou cenu jízdného považuje za nespravedlivou a ze svých finančních prostředků si to nemůže dovolit zaplatit.

• Daniela zaměňuje tyto dva druhy spravedlnosti: podnik MDH není organizací, jejíž funkcí by bylo přidělování finančních zdrojů. Tento úkol má plnit stát. Daniela musí svůj protest orientovat na politiky atd. MHD podnik nejedná nespravedlivě. Takto bychom mohli označit možná jednání státu, nebo nějakého společenství, obce, že neposkytuje slevu, nebo jinou pomoc, atd. Nicméně jednání Daniely není jen nesprávné, ale také nespravedlivé.

• Z tohoto příkladu bychom mohli odvodit i další formu spravedlnosti, a sice sociální spravedlnost, kdy jde o rozdělování statků s ohledem na sociální statut (zjednodušeně se mluví o rozdělování od bohatých k chudým).

• Daniela x MHD

  • Soukromoprávní vztah smluvní (horizontální)

• Součástí smlouvy jsou práva a povinnosti smluvních stran

  • Daniela má právo využít službu, na to, aby služba byla kvalitní

    • Má povinnost dodržet podmínky dopravce, zaplatit za službu

  • MHD má právo dostat zaplaceno za službu

    • Má povinnost poskytnout tu sužbu

• Daniela neměla jízdenku = doklad o potvrzení toho vztahu porušila smluvní povinnost

• Daniela tím poškodila práva MHD (jakoby v obchodě vzala rohlík bez zaplacení) způsobila škodu

• Vznikla nerovnost!!

  • Ta se musí vyrovnat!! Nastupuje vyrovnávající spravedlnost dle pravidel MHD – POKUTA

    • Tím se vyrovná smluvní vztah, jinak ho nemůžu vyrovnávat

Retributivní spravedlnost

Nejstarší je patrně představa spravedlnosti retributivní čili opravné: zločin je třeba přiměřeně potrestat, dluh splatit a škodu napravit. Týká se tedy především vztahů mezi jednotlivými lidmi, případně skupinami, z nichž jedna vznáší proti druhé žalobu, protože se cítí být poškozena. Retributivní spravedlnost vyžaduje, aby pokud se obvinění prokáže, byl viník přiměřeně potrestán, případně aby poškozená strana dostala náhradu a satisfakci.

Retributivní spravedlnost zobrazují všechny alegorie Spravedlnosti, římské Iustitia: je to žena se zavázanýma očima, protože nemá brát ohled na to, kdo před ní stojí. V jedné ruce má váhy jako symbol rovnosti, ale ve druhé meč, protože svá rozhodnutí musí umět i prosadit a vymáhat. “Spravedlnost bez síly je bezmocná, síla bez spravedlnosti tyranská.“

Distributivní spravedlnost

Požadavek distributivní spravedlnosti nastupuje tam, kde se mezi několik subjektů rozdělují požitky nebo břemena: při dělení dědictví nebo kořisti, při rozdělování daní a podobně. Když se dvě děti tahají o tabulku čokolády, je spravedlivé jim ji rozdělit. Jednoduchá či mechanická spravedlnost říká, že každému stejně. Jenže stejný objem daně (jako byla raně středověká daň z hlavy) je pro bohatého maličkost, kdežto chudého by zruinoval. Distributivní spravedlnost by neměla být slepá, ale brát ohled na to, kdo před ní stojí. Proto druhá úvaha říká, že se má přihlížet k možnostem plátce. Ale ani stejná mzda pro všechny by nebyla spravedlivá: má se brát v úvahu jeho výkon či zásluha.