Filda-tisk-40stran

• Strategické jednání je zaměřené na cíl, je to jednání, které vede k tvorbě systémových vztahů, toto jednání operuje v médiu peněz a moci a vede ke vzniku systémového světa, Habermas připisuje systémovou povahu jen ekonomickým a politickým vztahům, ne společenským vztahům jako takovým, jako to je u Luhmanna

• Konsenzuální jednání je potom jednání, které je přirozené a utváří vlastně náš Lebenswelt, který se opírá o tradici, kulturu, jsou mu vlastní vztahy solidarity a vzájemné pomoci, atd. Je to svět, ve kterém se člověk projevuje ve vlastních přirozených vlastnostech člověka, nejen jako bytost myslící, ale také sociální, kulturní, Habermas tedy popisuje společnost jako jednotu těchto dvou světů:

1. Životného světa, který dal základ světu systémovému, ten se od něho oddělil a žije vlastním životem a doslova čím dál tím víc okupuje náš životný svět (politika intervenuje do rodiny...)

• Habermas však stále věří v sílu lidského rozumu a domnívá se, že pomocníkem v posilnění komunikativní racionality by mělo být právo

• Systémová povaha společnosti má podle Habermasa svoje pozitiva i negativa:

1. Na jedné straně se moderní společnost stává dynamickou pluralitní, multikulturní společností

2. Na druhé straně každá systémová jednotka sleduje vlastní cíl a strategii. Ohrožuje to rovnost, solidaritu, pomoc atd.

Habermas se ale domnívá, že je v silách rozumu zastavit tento vývoj, věří v to, že rozum má schopnost vyprodukovat takové normativní opatření, které tento proces zastaví. Obnovitel bude právo.

Jak Habermas pojímá právo?

• Právo patří původně do životného světa, svojí ideou spravedlnosti, rovnosti, svobody, proto jeho původní funkce je konstitutivní, tím, jak se struktura společnosti stává složitější, dochází k postupnému oddělování od svého základu a stává se součástí systému, např. rozvoj ekonomických vztahů si vynutil vznik obchodního práva.

• Na jedné straně to pomohlo k diferenciaci práva, ale na druhé straně vzrostl tím vliv práva v systémovém světě a právo ztrácí svůj původní význam, stává se prostředkem pro posilnění fungování světa moci a peněz.

• Habermas se domnívá, že právo si musí zachovat svou původní funkci a mělo by se stát zprostředkovatelem mezi životným světem a systémovým světem, funkcí práva je starost o člověka, právo by mělo fungovat jako systém základních práv, která budou v systémovém světě garantovat zachování životného světa.

• Tuto funkci může právo plnit jen tehdy, podle Habermase, když nebude vybavené jen platností (Gultigkeit) odkazující na zákon, ale také platností (Geltung), která bude diskurzivně zdůvodněnou platností.

Diskurz:

Požadavky platnosti jsou srozumitelnost, pravdivost, hodnověrnost a správnost

1. diskurz jako argumentační řeč má odstranit problematické nároky platnosti, nejasnosti jsou diskursivně vyargumentované, uznání rozumnějšího argumentu, tím se spojuje princip racionality s principem demokracie:

2. diskurzivní situace: požadavky platnosti, symetrické rozdělení šancí a účastníci jsou bráni vážně, komunikace, nepřichází k dohodě ale ke konsenzu

3. rozdíl mezi dohodou a konsenzem: dohoda vyjadřuje nutnost porozumění, konsenzus vyjadřuje uvědomělé jednání, kdy dochází k vzájemnému uznání potřeb a zájmů, na základě dobré vůle, uvědomění