Filda-tisk-40stran

1. Hart kritizuje obecně snahu o oživení přirozeného práva

2. Jeho kritiku nám pomůže porozumět následující příklad:

• Hart kritizoval rozsudek, který byl vynesen v Německu v roce1946 – Oberlandsgericht v Bamberku odsoudil manželku, která udala svého manžela za přestupek vůči říšským zákonům z roku 1934. Soud ji shledal vinou, že svého muže nezákonně zbavila svobody. Ona se hájila tím, že šlo o dodržení zákona, který tehdy platil. Německý soud však trval na tom, že zákon z roku 1934 je neplatný a tudíž žena jednala sobecky a vlastně udala svého muže, který byl uvězněn, takže se sama dopustila trestného činu.

1. Hart odmítá zneplatnění zákona odkazem na jeho nemorálnost a odmítá retroaktivitu - považuje ji za nebezpečnou

2. Hart se táže, zda je lepší říct: „Tohle není v žádném případě zákon“ nebo říct „Tohle je zákon ale je příliš zvrácený na to, aby byl dodržován a aplikován“

3. Vyrovnání se s minulosti je pro něj rozhodování se mezi dvěma zly:

• prolomení právní jistoty, které také představuje zlo a

• zlo spáchaných zločinů

1. Hart odmítá testovat platnost právních norem morálkou ; na druhé straně si uvědomuje problém „nemorálního práva“ a jeho řešení posouvá do oblasti občanské neposlušnosti (kritici Harta poukazují na to, že celý problém tak „přesunul na záda občanů“, ale nezbavil soudce povinnosti aplikovat nemorální právo)

2. Řešení podle něj není v popření platnosti pozitivního práva z důvodu rozporu s přirozeným, resp. morálkou; jako stoupenec právního positivismu se domnívá, že platnost pravidla je odvozena jen ze vztahu k jinému pravidlu

3. Třídu platných zákonů nedostaneme vyloučením toho, co je z morálního hlediska špatné, ale jen srovnáním dvou platných pravidel

Jak tomu máme rozumět?

Cestou k porozumění je zde Hartovo pojetí tzv. „minimálního obsahu přirozeného práva“

Minimální obsah přirozeného práva

- tzn., že právo má přirozený základ svého fungování; minimálním cílem existence práva je přežití - a tento cíl vede

1. Ke tvorbě takových pravidel, která vyrůstají z přirozených antropologických reakcí a struktur lidského života;

2. Zároveň se tato pravidla vyznačují pozitivní hodnotou, pozitivní funkcí; (mají umožnit existenci člověka) tzn. jsou i minimální podmínkou morálky;

Hart v této souvislosti uvádí 5 takových důvodů, podmínek:

1. lidská zranitelnost,

2. přibližná nerovnost,

3. omezený altruismus,

4. omezené zdroje

5. omezené porozumění a síla vůle

Hart nechápe vztah přirozeného práva a pozitivního práva dualisticky jako vztah dvou různých forem, ale funkcionálně jako důsledek naplnění určité funkce v tomto případě zabezpečení přežití, resp. reprodukce společenského života; obě tyto formy jsou nutné k naplnění tohoto cíle a z tohoto hlediska se dostávají do různého vztahu, různě kooperují;