Filda-tisk-40stran

1. G. Radbruch byl stoupencem pozitivistického přístupu k právu, ale po druhé světové válce dochází k jeho odklonu k přirozenému právu - koneckonců je označovaný za toho, kdo hledá tzv. třetí cestu v chápání vztahu Sein a Sollen.

Právo je kulturní jev a má hodnotu, Radbruch hovoří o ideji práva a vymezuje ji jako hodnotu tří částí: formální spravedlnost, účelnost a právní jistota... právo má sloužit spravedlnosti

1. Po druhé světové válce přichází s ostrou kritikou Kelsenovy ryzí nauky právní (Právní teorie je eutanázií právní filozofie), usiluje o oživení právní filozofie a o její zařazení do právních disciplín

2. Radbruch si klade otázku „zda autoritativně stanovené právo také platí, je platným právem, když jeho uplatnění vede k nespravedlivým následkům a je v rozporu se svým účelem?“ Svoji odpověď uvedl v tzv. formuli, která zní:

„Konflikt mezi spravedlností a právní jistotou je možné řešit jen tak, že pozitivní právo, zajišťované předpisy a mocí, má přednost i tehdy, když je obsahově nespravedlivé a neúčelné, kromě toho, když rozpor mezi pozitivním zákonem a spravedlností dosáhne tak nesnesitelné míry, že zákon musí jako „nenáležité“ právo spravedlnosti ustoupit“

Co to znamená?

• pozitivní právo je nutně akceptované, i tehdy, když je obsahově nespravedlivé anebo neúčelné

• ale pokud se dostane do takového rozporu se spravedlností, že dosáhne nesnesitelné míry, ztrácí platnost, tzn., tento rozpor dělá právo neprávem, přičemž kritériem je spravedlivost

• přirozené právo má tu přednost před pozitivním a stává se rozhodujícím kritériem jeho platnosti, spravedlnost dostává přednost před právní jistotou, Radbruch definoval podmínky, za kterých právo ztrácí platnost

Kritika:

1. Kritici tohoto postupu poukazují, že se uplatnění formule váže jen na situace, které jsou označené jako nesnesitelné, katastrofické, a to ohraničuje její použití v situaci fungujícího práva v ústavních podmínkách

2. poukazují na vágnost interpretace základní podmínky, resp. hranice, za kterou je už právo podle Radbrucha neplatné, jde o nesnesitelnou míru nespravedlivosti, později hovoří Radbruch o hrozné, strašné nespravedlivosti (Německý právní teoretik R. Alexy to interpretuje jako určení horní hranice, kdy jde o extrém a domnívá se, že je možné tuto hranici interpretovat jako „extrémní nespravedlivost“)

3. odmítání formule jako nepřípustného retroaktivního prolomení právní jistoty odkazem na přirozené právo (morálku) – stoupenci právního pozitivizmu, např. Hart

13. Hartova kritika Radbruchovy formule, Hartův návrh na řešení otázky platnosti práva; požadavek minimálního obsahu přirozeného práva – co to znamená?

Anglický právní teoretik H.L.A. Hart (1907-1992); Nejznámější práce: Pojem právo (Concept of Law)