Zkouška

Česká úprava

• § 4 ZMPS: „Ustanovení zahraničního právního řádu, jehož se má použít podle ustanovení tohoto zákona, nelze použít, jestliže by se účinky tohoto použití zjevně příčily veřejnému pořádku. Ze stejných důvodů nelze uznat cizí rozhodnutí, cizí soudní smír, cizí notářskou a jinou veřejnou listinu, cizí rozhodčí nález, nebo provést procesní úkon k dožádání z ciziny, anebo uznat právní poměr nebo skutečnost, které vznikly v cizině nebo podle zahraničního právního řádu.“

• výjimečné, krajní opatření

• chrání zásady společenského a právního zřízení, jejichž zachování směřuje k uspokojování základních zájmů státu a společnosti => veřejný pořádek např. ústavní právo (spravedlivý proces, autonomie vůle, rovnost, právo vlastnit majetek, monogamické manželství) x nejsou chráněna všechna kogentní stanovení

• českým orgánům nepřísluší hodnocení právních norem cizích států (zásada svrchovanosti států) -> české orgány odepřou použití cizího pr. předpisu, jestliže v konkrétním případě by se důsledky jeho použití příčily uvedeným zásadám (lze hodnotit pouze účinky!) -> hodnocení vycházející z konkrétních okolností případu

• záleží na intenzivnosti vztahu případu k tuzemsku (silnější -> větší nebezpečí nežádoucích účinků)

• často v oblasti rodinného pr., dědického, diskuze nad zařazením ochrany spotřebitele (vnímáno jako problematická oblast)

Evropská úprava

Řím I

• čl. 21 „Použití některého ustanovení práva kterékoli země určeného na základě tohoto nařízení může být odmítnuto pouze v případě, že by bylo zjevně neslučitelné s veřejným pořádkem místa soudu.“

• obsahem jsou i unijní hodnoty

Řím II

• čl. 26, stejné znění jako v Řím I

9. Autonomie vůle stran v kolizním právu

• Pojem volby práva, prameny úpravy

• Úprava volby práva a její omezení v nařízení Řím I

• Úprava volby práva a její omezení v nařízení Řím II

Pojem volby práva

Volba práva je shodný projev vůle účastníků o tom, že jejich právní vztah se má řídit určitým právem. Tato volba je skutečností rozhodnou pro určení rozhodného práva a tudíž hraničním určovatelem.

Ujednání účastníků o volbě práva je samostatné smluvní ujednání, které je právně nezávislé na smlouvě, kterou byl založen právní vztah, pro který účastníci zvolili právo. Právo, kterým se má řídit existence a platnost ujednání o volbě práva, které samo je smlouvou, se má určit samostatně podle ustanovení nařízení, v obvyklých případech bude toho ujednání nejúžeji souviset se státem, jehož právo strany zvolily.

Strany si mohou zvolit kterýkoliv platný právní řád, musí jít o právo platné na určitém území. I kdyby nebylo uznáváno ostatními státy. Rozhodující je, že toto právo je v daném území jako právo všeobecně uznáváno a aplikováno a jeho dodržování je v případě porušení mocenskými orgány vynucováno. Není možné zvolit právo zaniklého státu.