PEU-zápočet

2. Pojem, předmět a působnost unijního práva

Unie = nadnárodní seskupení států, kdy na tuto Unii převedly její členské státy některé ze svých svrchovaných pravomocí. Vztah mezi Unií a těmito státy je subordinační, což platí i pro právní regulaci.

1. Pojem unijního práva

   • Soubor právních pravidel s přímým nebo nepřímým vnitrostátním účinkem přijatých mezi členskými státy, nebo na úrovní Unie v důsledku svěření některých pravomocí ve prospěch EU

   • Vytvoření vlastního právní řádu pomocí zřizovacích smluv

   • Původně byly obsahem právní vztahy druhého a třetího pilíře + komunitární právo

   • Komunitární právo bylo bezprostředně aplikovatelné, svébytný autonomní systém odlišný od práva mezinárodního i vnitrostátního (rozsudek van Gend en Loos)

   • Po vstupu Lisabonské smlouvy zanikl pilířový systém, EU získala subjektivitu jako celek a zaniklo komunitární právo

2. Předmět a charakter unijního práva + právní síla

   • Primární právo (na vrcholu pomyslné pyramidy jako tzv. Ústava Unie)

     • Normy tvořené členskými státy (mezinárodní smlouvy zřizovací/zakládací)

   • Sekundární právo (nejníže na pomyslné pyramidě)

     • Normy tvořené vytvořenými orgány Unie na základě zmocnění (nařízení, směrnice, doporučení…)

   • Obecné zásady unijního práva

     • Jejich formulace v judikatuře soudního dvora

   • Mezinárodní smlouvy uzavírané Unií s jinými vnějšími státy nebo organizacemi (uprostřed pomyslné pyramidy)

     • Tzv. vnější smlouvy

   • Právo institucionální

     • Regulace fungování Unie jako samostatné entity

   • Právo hmotné

     • Regulace vlastní činnosti Unie v jednotlivých oblastech integrace

   • Právo procesní

     • Vychází z nadstátní podstaty

     • Unie má vlastní systém a vlastní orgány regulace procesním právem

3. Působnost unijního práva

   • Věcná

     • Výlučná – tzn. státy přenesly svoje pravomoci

     • Sdílená – tzn. členské státy mohou přijímat nebo vytvářet právně závazné akty Unie i členských států, tím vykonávají svou pravomoc tam, kde ji nevykonává Unie sama

     • Doplňková – tzn. působnost unijního práva provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnost členských států, aniž by nahrazovala jejich pravomoc

   • Osobní

     • Všeobecná osobní působnost na členské státy a na orgány, instituce či jiné subjekty EU (fyzické a právnické osoby)

   • Územní

     • Právní vztahy, které vznikly nebo mají právní dopad na území Unie

   • Časová

     • Nerozlišujeme platnost a účinnost

     • Označujeme okamžik, od kterého unijní norma vyvolává právní účinky

     • Retroaktivita je zpravidla protiprávní (unijní retroaktivitu bychom podle českého právního řádu chápaly jako pravou retroaktivitu)