PEU-zápočet

Jednotlivec využije při prosazování práva vůči Unii formu v závislosti na druhu porušení (vnitrostátní soudy, Tribunál…) Sankce jsou ukládány zpravidla vnitrostátními soudy.

1. Odpovědnost státu za porušení unijního práva vůči Unii

   • Nejdůležitější je žaloba pro porušení povinnosti

   • Dále řízení podle čl. 7 SEU, které opravňuje Radu k omezení práv členského státu v případě závažného a trvajícího porušení hodnot Unie – zatím nebyl nikdy využit

   • Prosazování pravidel fiskální disciplíny na základě čl. 126 SFEU (povinnost států zdržet se nadměrných schodků veřejných financí)

2. Odpovědnost Unie za škodu vůči jednotlivci

   • Záleží, zda jde o smluvní nebo mimosmluvní odpovědnost

   • Smluvní odpovědnost se řídí právem rozhodným pro příslušnou smlouvu

   • Mimosmluvní je posuzována obecnými zásadami společnými pro právní řády členských států

   • Z judikatury musí žalobce prokázat, že:

     • Orgán Unie porušil unijní právní normu

     • Porušení je dostatečně závažné

     • Došlo ke škodě

     • Existuje přímá příčinná souvislost mezi porušením ze strany unijního orgánu a způsobenou škodou těmto osobám (rozhodnutí Bergaderm a CEVA Santé Animale)

3. Odpovědnost států vůči jednotlivci

   • Není ve zřizovacích smlouvách uvedena

   • Soudní dvůr musel složitě odpovědnost státu za škodu způsobenou komunitárním právem dovodit z celkového systému zřizovacích smluv a jejich základních zásad (poprvé v rozsudku Francovich)

   • Z judikatury musí být splněny podmínky stejné jako u odpovědnosti Unie vůči jednotlivci.

6. Pravomoci Unie

Fungování Unie (resp. Společenství) je od základu podřízeno zásadě přenesení některých svrchovaných pravomocí.

Geneze svěřených pravomocí

Na začátku byl princip speciality, na kterém vznikla i Společenství a následně Unie ve formě propůjčených nebo svěřených pravomocí. Na rozdíl od ostatních mezinárodních organizací byl v Unii (Společenství) tento způsob daleko volnější. Zakládací smlouvy neobsahovaly žádné pozitivní systematické vymezení svěřených pravomocí. Pravomoci Unie tak byly vymezeny výlučně funkčně, kdy zakládací smlouvy stanovovaly společné cíle.

Dělba pravomocí v judikatuře Soudního dvora

1. Raná judikatura

   • Počíná popření principu speciality a začíná přenos pravomocí ze strany členských států

   • Unie nepozbývá těchto pravomocí v případě, že je nevyužívá

   • Nejsou časově omezeny

   • Nejsou věčné (resp. jsou, ale soudní dvůr to definoval trochu mírnějšími slovy)

   • Jediný způsob, jak navrátit pravomoci je změna zakládacích smluv

   • Rozvoj koncepce implicitních pravomocí prostřednictvím Soudního dvora

   • Mohou být přeneseny i pravomoci, které původně být neměly, aby bylo dosaženo společných cílů (nesmí být v rozporu s hodnotami a principy zakládacích smluv)

   • Unie má pravomoc uzavírat mezinárodní smlouvy nejenom tam, kde ji k tomu opravňuji zakládací smlouvy a akty, ale i tehdy, pokud má pravomoc přijímat akty pro splnění společných cílů a uzavření takové smlouvy je nutné (Komise v. Rada „AETR“)

   • Klauzule flexibility

2. Pozdější judikatura

   • Snaha přesnější vymezení pravomocí EU v souvislosti na přípravu uzavření Maastrichtské smlouvy

   • Počíná odepírání pravomocí