PEU-zápočet

Zvláštní legislativní postupy

Odlišnosti ve zvláštním legislativním postupu spočívají v tom, že Rada o návrhu nerozhoduje kvalifikovanou většinou, ale např. jednomyslně. Hlavně ale Rada a Parlament nerozhodují o návrhu společně. V tomto případě přijímá návrh buď Rada za účasti Parlamentu nebo naopak.

Zvláštní legislativní postupy se uplatňují většinou v otázkách citlivých politických oblastí. Jejich výsledkem je však také legislativní akt.

1. Konzultační postup

   • Rada v těchto případech rozhoduje po konzultaci s Parlamentem, ale jeho stanovisko pro ni není nijak závazné. V těchto případech rozhoduje Rada většinou jednomyslně

2. Rozhodnutí Rady se souhlasem Parlamentu

   • V tomto případě je postavení Evropského parlamentu silnější, neboť je vyžadován jeho souhlas pro přijetí návrhu. Nemůže však navrhovat žádné změny. Rada rozhoduje většinou jednomyslně

3. Rozhodnutí Parlamentu z vlastního podnětu

   • V tomto případě rozhoduje Parlament na základě stanoviska Komise a se souhlasem Rady nebo se souhlasem obou

Vyhlášení a vstup v platnost

Přijatá rozhodnutí se vyhlašují v Úředním věstníku Evropské unie. Akty přijaté řádným legislativním postupem jsou podepsány předsedou Evropského parlamentu a předsedou Rady, zatímco ostatní akty podepisuje předseda orgánu, který návrh přijal.

Akty vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátý den po vyhlášení.

8. Soudní soustava Evropské unie

Soudní soustava Unie je skládá ze dvou základních složek, tedy soudy unijní a soudy vnitrostátní. Jejich úkolem je zajistit na celém území Unie dodržování unijního práva při výkladu a jeho provádění. Vztah mezi nimi není typicky hierarchický, ale spíše decentralizační a subsidiární.

1. Vnitrostátní soudy

   • Organizace těchto soudů se řídí zásadou institucionální autonomie (každý stát si určí svou soudní soustavu a orgány sám)

   • Unie do těchto soudů nezasahuje, ani žádné svoje zvláštní soudy nemá, soudy mají pouze povinnost unijní právo znát, vykládat jej a aplikovat

2. Unijní soudy

   • Zde je dodržování unijního práva zajištěno Soudním dvorem Evropské unie (ten má dvě části – Tribunál a Soudní dvůr)

     • Soudní dvůr

       1. Skládá se z jednoho soudce z každého členského státu, těm je nápomocno 11 generálních advokátů (dávají soudu svoje odůvodněná stanoviska)

       2. Soudci i advokáti jsou na stejné úrovni

       3. Kandidáta na soudce nebo advokáta navrhuje vláda členského státu (způsob volby je ponechán volně, pouze předloženo unijním orgánům a ostatním vládám ke schválení, které musí být jednomyslné)

       4. Soudci jsou jmenování na dobu 6 let a mohou být jmenování opakovaně

       5. Soudci ani advokátní nezastupují svůj stát a jsou zcela nezávislí, jejich nezávislost je zajištěna poskytnutím imunity

       6. Pomocným orgánem je kabinet složen ze tří, resp. čtyř referendářů, ti píšou návrhy rozsudků ve věcech, kde soudce vykonává funkci soudce zpravodaje

       7. V čele Dvora stojí předseda, který je volen na tři roky. Předseda řídí správu Dvora, jeho soudní činnost, určuje soudce zpravodaje a přijímá předběžná opatření

       8. Soudní dvůr rozhoduje v plénu, velkém senátu nebo v pětičlenných či tříčlenných senátech, základem jsou pětičlenné senáty