PEU-zápočet

1. Autonomní výklad

   • Pokud má být výklad jednotný pro všechny členské státy, nelze ho pojímat jako výklad prováděný v rámci právního řádu některého členského státu. Různost obsahu pojmů v jednotlivých členských státech vyžaduje výklad, který lze označit jako autonomní (nadstátní, nezávislý na právních řádech členských států)

2. Dynamický výklad

   • Tzv. dynamické výkladové metody, které umožňují zjistit úmysl zákonodárce

   • Důležitý je tedy teleologický výklad, kde je hledán smysl unijní normy s ohledem na její účel (argument effet utile)

   • A také systematický výklad – konformní výklad (slabší normy vykládány v souladu se silnějšími)

   • Takové metody umožňují jistým způsobem dotvářet právo

Soudní dvůr se kouká na právo primárně z pohledu přirozenoprávního pojetí

Unijní právo neupravuje podmínky, za kterých vnitrostátní soudy aplikují unijní právo a přiznává jim tak institucionální a procesní autonomii

1. Institucionální autonomie

   • Členské státy samy určí soudní orgány, které jsou pověřeny aplikací unijního práva na jejich území

2. Procesní autonomie

   • Unijní právo obsahuje jen málo procesněprávních norem, které se týkají vnitrostátních zřízení, je tak na každém států, aby upravil procesní podmínky, které zajistí ochranu práv, jež jednotlivcům vyplývají z unijního práva

Tyto autonomie jsou omezeny dvěma zásadami – zásada rovnocennosti (unijní procesní podmínky nesmí být méně příznivé, než ty vnitrostátní) a zásada efektivity (aby tyto podmínky neztěžovaly nebo neznemožňovaly výkon práv přiznaných unijním právem)

Věcně a místě příslušný soud musí přijmout žalobu, která se domáhá subjektivních práv vyplývajících z unijních práv i přesto, že vnitrostátní procesní předpis takovou žalobu neupravuje

Unijní soudy

Soudní dvůr se stal prvním nadnárodním soudem s tzv. obecnou obligatorní jurisdikcí, což znamená, že státy v něm mohou být žalovány i proti své vůli

Při rozhodování je nepodstatná národnost soudce

Rozhodovací praxe není ovlivňována specializací soudů

Výsledky porad jsou naprosto tajné, aby nebylo jasné, který soudce, jak hlasoval, musí mít všichni stejná stanoviska – neexistenci rozlišných stanovisek nahrazuje generální advokát

9. Řízení o předběžné otázce

Podstata řízení o předběžné otázce

Má-li soud v některém z řízení pochybnost o výkladu nebo platnosti (!) unijní právní normy, měl by podat k Soudnímu dvoru otázku předběžnou podle čl. 267 SFEU. Cílem je zajištění jednoty výkladu unijního práva na celém území EU a také nepřímá kontrola právních aktů unijních orgánů. Unijní právo má sice přednost před vnitrostátním, avšak unijní soudy nejsou způsobilé tuto přednostní aplikaci nutit, protože nemohou rušit vnitrostátní rozsudky.

Dále je také nutní říci, že řízení o předběžné otázce, které má nespornou povahu, je vlastně řízení mezi dvěma soudy, kdy vnitrostátní soud má v tento moment druhotné postavení. Unijní soud v tuto chvíli právo pouze vykládá, ale neaplikuje jej (to dělají až vnitrostátní soudy). Soudní dvůr také nijak nezasahuje do pravomoci vnitrostátních soudů zjistit skutkový stav a vykládat vnitrostátní předpisy. Celý průběh řízení je rovněž ovlivněn procesními předpisy předkládajícího soudu (např. způsob předložení otázky)