18. John Ronald Reuel Tolkien - Hobit

První kapitola nese název Neočekávaný dýchánek. Začíná snad tou nejznámější větou celého románu „V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit“. V této kapitole nás autor seznamuje s hobity a především hlavním hrdinou celé knihy – Bilbem Pytlíkem, velmi seriózním hobitem, kterého děsí vše dobrodružné. Představení charakterů a uvedení do děje není zdlouhavé, příběh se rozvíjí rychle. Bilbo se setkává s čarodějem Gandalfem, který soudí, že by pohodlnému hobitovi trochu dobrodružství prospělo, a proto ho seznamuje s družinou trpaslíků, která se chystá na výpravu k Osamělé hoře. Během dýchánku s trpaslíky se Bilbo dovídá více o účelu výpravy i trpaslících samotných. Trpaslíci se domnívají, že Bilbo je profesionální lupič a že jim pomůže získat zpět jejich zlato, které střeží drak Šmak v Osamělé hoře. Druhá kapitola nese název Skopová pečeně. Bilbo Pytlík je sice velmi pohodlný a seriózní hobit, nicméně v hloubi srdce ho dobrodružství silně láká. Neodolá tedy a na poslední chvíli se přidává k družině trpaslíků. Dobrodružství na sebe nenechá dlouho čekat. Družina se setkává se třemi zlobry. Bilbo je jako lupič vyslán na průzkum. Při této příležitosti v sobě nachází netušenou odvahu a dá se říci, že jeho postupná proměna v hrdinu začíná právě při této konfrontaci se zlobry. Zlobrům se podaří trpaslíky i hobita chytit a svázat. Na pomoc přichází Gandalf a s východem slunce se zlobři mění v kámen. Ve zlobří jeskyni pak družina nachází cenné elfské meče, kterými autor odkazuje k tradičním hrdinským příběhům. Třetí kapitola nese název Krátký odpočinek. Všichni jsou vyčerpaní, prší a Bilbo si začíná uvědomovat, že dobrodružství neznamená jen projížďky za slunečných dní. Družina se dostává do Roklinky, Posledního domáckého domu pána Elronda. V Roklince přebývají elfové, kteří unavené poutníky pohostí a družina zde stráví nějakou dobu nabíráním sil. Elrond pomůže Thorinovi, vedoucímu družiny, vyluštit skryté měsíční runy na mapě, díky kterým se jim později podaří najít tajný vchod do Osamělé hory. Elrond taky objasní původ mečů nalezených v jeskyni trolů. Gandalfův Glamdring i Thorinův Orkrist jsou proslulé elfské čepele, kterými bylo v minulosti pobito mnoho skřetů. Atmosféra Roklinky je v silném kontrastu s tím, co družinu nevyhnutelně čeká. Představuje určitý ráj na zemi a plní družinu nadějí, že jejich cesta bude úspěšná. Čtvrtá kapitola nese název Přes hory a pod horami. Družina musí na své cestě překonat nebezpečné Mlžné hory. Cesta není jednoduchá a Bilbo často vzpomíná na svou útulnou noru. Naděje, kterou ho plnil pobyt v Roklince, rychle mizí. Zažijí horskou bouři, při které mezi sebou bojují dva skalní obři. Aby se uchránili před obry, schovají se do jeskyně. Ta ale skrývá tajný vchod do útrob hor, kde vládnou skřeti. Skřeti na rozdíl od Elfů představují rasu, která je krutá a zlá. Trpaslíci jsou zajati. S pomocí Gandalfa se však dostávají na svobodu a při bitvě zabijí také vůdčího Velkého skřeta. Důležitou roli zde hrají meče, nalezené ve druhé kapitole. Glamdring a Orkrist pro skřety znamenají hrozbu, pro družinu naopak naději. Zachrání je útěk z útrob hor a zmatek mezi skřety, zaviněný zabitím Velkého skřeta. Družina se dostává na druhou stranu Mlžných hor. Ovšem bez Bilba. Pátá kapitola nese název Hádanky ve tmě. Bilbo při cestě podzemím upadne, omdlí a ztratí tak zbytek družiny. Během bloudění nalézá kouzelný prsten. Jedná se o velmi důležitý moment, který zásadně ovlivní Bilbův celý další život. Poté potkává Gluma, zákeřné stvoření, které bylo původním vlastníkem kouzelného prstenu. Zahrají si spolu hru na hádanky, Bilbo díky chytrosti a štěstí zvítězí a i s pomocí prstenu, který má moc udělat ho neviditelným, se dostává ven z podzemí a na druhou stranu Mlžných hor. Při cestě podzemím musí Bilbo přeskočit Gluma, jenž hlídá cestu ven. Tento skok můžeme chápat jako symbolické vyjádření dalšího rozvoje Bilbova charakteru –konfrontace s Glumem ho posunula o velký kus vpřed. Prsten tedy mění majitele a od této chvíle budou hobiti určujícími postavami v historii Středozemě. Šestá kapitola nese název Z deště pod okap. Trpaslíci s Gandalfem postrádají Bilba a dohadují se, jestli se pro něj vrátit nebo pokračovat dál. Trpaslíkům se zpět do podzemí nechce, pochybují o Bilbových schopnostech a jeho užitečnosti pro družinu. Hobit se však náhle zjevuje v jejich středu. Jeho objevení vyvolává mezi trpaslíky úžas a radost. Taktéž rázně vyvrací pochybnosti o jeho lupičských schopnostech. Jejich respekt vůči Bilbovi roste. Pokračují dále, protože stále ještě nejsou v bezpečí. Hrozí jim pronásledování skřety, proto spěchají co nejdál od Mlžných hor. S příchodem noci je však obklíčí tlupa zlých vlků. Zachrání je vzrostlé stromy, Gandalfův oheň a především přílet orlů, kteří je odnesou do bezpečí svých hnízd na vrcholcích hor. Sedmá kapitola nese název Podivný příbytek. Družina se nechá orly odnést o další kus cesty dál a pak pokračuje pěšky. Blíží se k Temnému hvozdu, hlubokému a nebezpečnému lesu, který není jednoduché projít. Cesta se brzy stane nebezpečnější. Ještě předtím se ale seznámí s tajemným kožoměncem Meddědem, který je schopný měnit svoji podobu z člověčí v medvědí. Medděd svým způsobem života symbolizuje harmonii s přírodou, což kontrastuje se skřety v předchozí kapitole. Je to tvor uzavřený a sveřepý a většinou si hosty nezve, přesto se díky Gandalfově chytrosti družina těší Meddědově přízni. Poskytne jim přístřeší, cenné rady a zásoby pro následující nebezpečný úsek cesty. Družina se vydává znovu na cestu a před vstupem do Temného hvozdu se s ní loučí Gandalf. Jedná se o kritický moment výpravy, protože bez Gandalfa bude další cesta ještě nebezpečnější a trpaslíci si to dobře uvědomují. Bilbo dokonce pláče. Osmá kapitola nese název Mouchy a pavouci. Družina bez Gandalfa vstupuje do Temného hvozdu. Tmavého a zatuchlého místa, kde je velmi těžké udržet si bystré smysly. První komplikace přichází, když nejtlustší trpaslík Bombur padá do bystřiny a usíná hlubokým spánkem. Trpaslíci jsou nuceni vláčet se s nehybným Bomburem a jejich odhodlání a trpělivost podstupuje velkou zkoušku. Už to není Bilbo, kdo je břemenem, jeho role se mění. Cesta hvozdem je nekonečná, trpaslíci slábnou a nakonec kvůli lákavým blikajícím světlům opouští stezku. Jsou napadeni obrovskými pavouky. Při této příležitosti se naplno projeví Bilbovy schopnosti a je zřetelná jeho vzrůstající hrdinnost. S pomocí prstenu zachrání družinu a zastraší pavouky. Poté, co zabije jednoho z pavouků, pojmenuje svůj meč Žihadlo a symbolicky se tak zařadí mezi hrdiny, kteří vlastní mocný meč. Trpaslíci jsou však bez vůdce, Thorin chybí. Devátá kapitola nese název Osvobozené sudy. Všichni trpaslíci, včetně Thorina, jsou zajati lesními elfy, kapitola se soustředí na téma zajetí. Jediný Bilbo unikl díky prstenu vězení, a má proto šanci své společníky osvobodit. V podstatě na něm leží osud celé skupiny. Podaří se mu zjistit, jak to v království lesních Elfů chodí, vypátrá, kde se nachází trpaslíci a navíc zjistí, že elfové vězní také Thorina. Bilbo v sobě objevuje dosud netušený důvtip a smysl pro improvizaci a naplánuje do detailu způsob, jakým spolu s trpaslíky unikne z elfského království. Jejich jedinou šancí jsou prázdné sudy, které elfové po řece posílají do Jezerního města. Plán se podaří zrealizovat a družina je opět na svobodě. Bilbo zůstává morálním hrdinou i přes to, že celou kapitolu krade elfům jídlo a pokouší se o útěk. Důkazem budiž to, že při osvobozování ukradne klíče jednomu z elfů, aby ale elf neměl problémy, klíče mu před útěkem zase vrací. Desátá kapitola nese název Vřelé uvítání. Trpaslíci jsou po dlouhé plavbě v sudech potlučení, ale především vděční svému zachránci. Zamíří do Jezerního města, ve kterém žijí lidé a Thorin s velkou slávou oznamuje, že král pod Horou se vrací obnovit vládu nad svým královstvím. Starosta váhá, ale nakonec dovolí městu několik dní oslav a trpaslíkům se dostane veškerých poct a pomoci, kterou si jen mohou přát. Den ode dne taky sílí náklonnost trpaslíků k Bilbovi, o kterém si lidé ve městě myslí, že je v něm něco víc a zůstává záhadnou postavou. Bilbo má v těchto dnech blíže spíše ke své pytlíkovské stránce osobnosti než dobrodružné bralovské. I přes stále více se projevující hrdinství zůstává hobitem, který by byl nejspokojenější ve své noře. Vedení se opět ujímá Thorin a družina se vydává k Osamělé hoře, starosta Jezerního města to vítá – trpaslíci budí příliš velký rozruch a nadšení. Jedenáctá kapitola nese název Na prahu. Družina se vydává k Osamělé hoře, cesta je dlouhá a úmorná, krajina nese známky dračí přítomnosti, vše je tiché a mrtvé. Pýcha i naděje, kterými trpaslíci oplývali během pobytu v Jezerním městě, je pryč. Kuráž trpaslíků se během pobytu na úbočí Osamělé hory vytrácí a překvapivě je to Bilbo, kdo neztrácí naději a snaží se při zkoumání mapy Osamělé hory přijít na to, kde je onen tajný vchod. A je to právě Bilbo, kdo tajný vchod a způsob jakým jej otevřít, nachází. Příchod družiny k Hoře a to, že najdou tajný vchod, nese stopy osudovosti. Vchod do Hory je totiž možné otevřít jen během jednoho jediného dne v roce. Dvanáctá kapitola nese název Vnitřní informace. Dochází k prvnímu kontaktu s drakem Šmakem. Bilbo, jakožto profesionální lupič, je vybrán, aby prozkoumal vnitřek Hory. Cestou k dračím komnatám si stýská: „Teď jsi v tom až po krk, Bilbo Pytlíku. Šlápl jsi do toho už tu noc při dýchánku a teď se z toho musíš vybabrat a zaplatit za to!“ (Tolkien, 1937, s. 178). Při cestě dolů svádí velký vnitřní boj, jestli pokračovat nebo se vrátit zpátky. Zvítězí jeho bralovská stránka a Bilbo se dostává do komnaty, kde spí drak Šmak. Rozhodnutí pokračovat v cestě bylo to nejstatečnější, jež za celé dobrodružství s trpaslíky udělal. Ukradne pohár a s trofejí se vrací zpět k trpaslíkům. Ti jsou nadšení a už se vidí jako vládci Osamělé hory. Avšak drak se probouzí, zjišťuje, že jeden pohár chybí a rozpoutá peklo. Po nějaké době se za ním Bilbo vydává podruhé a absolvuje s ním rozhovor plný hádanek a jinotajů, ve kterém se opět projevuje Bilbova důležitá schopnost improvizace. Podaří se mu utéct zpět k trpaslíkům a taky zjistí, že drak má na prsou holé místo bez brnění. Drak se pak vydává na průzkum úbočí Hory, uvězní družinu uvnitř a odlétá vstříc Jezernímu městu. Třináctá kapitola nese název Nikdo doma. Družina je uvězněna v Hoře a Bilbo se vydává potřetí do dračí komnaty. Šmak je pryč a trpaslíci tak mají volnou cestu k vytouženému pokladu. Jejich sebevědomí rychle stoupá a při prozkoumávání komnat se okamžitě začnou cítit, jako by byl Šmak vyřízen a jim nic nebránilo v obnovení království. Thorin hledá především Arcikam, Srdce Hory. Ten ale u sebe ukrývá Bilbo. Našel ho a cítí, že by se ho neměl vzdát, protože možná ještě bude hrát důležitou roli. Trpaslíci odhalují svou pravou tvář – jsou to také chamtivá stvoření, která při pohledu na poklad ztrácí hlavu. Družinu stále trápí otázka, kde je Šmak. Čtrnáctá kapitola nese název Oheň a voda. Šmak útočí na město, jeho útok je zkázonosný. Útok na město symbolizuje drakovu sílu, které se lidé můžou jen stěží rovnat. Mezi obránci je však odvážný muž jménem Bard. Bard na radu drozda, který se o Šmakově slabém místě dozvěděl od Bilba, míří na levou stranu drakových prsou. Jeho šíp je neomylný a Šmak umírá. Lidé z Jezerního města i elfové z Temného hvozdu se vydávají k Osamělé hoře. Domnívají se, že trpaslíci zahynuli a poklad zůstal nestřežen. Patnáctá kapitola nese název Stahují se mračna. Trpaslíci se od havrana Kráka dozvídají, že Šmak je mrtev a k Hoře se blíží lidé s elfy, aby si nárokovali alespoň část pokladu. Trpaslíci se opevňují v Hoře a čekají příchod nezvaných hostů. Thorin se vlivem bohatství, které ho obklopuje, stává hrabivým a odmítá odevzdat část pokladu Bardovi, jakožto drakobijci. Lidé s elfy obléhají Horu a trpaslíci čekají na příbuzné z Železných hor v čele s Dáinem. Šestnáctá kapitola nese název Noční zloděj. Dny jsou úmorné a ubíhají velmi pomalu. Trpaslíci usilovně pátrají po Arcikamu, Srdci Hory. Bilbo, jenž stále schovává Arcikam se rozhodne nabídnout ho Bardovi, aby mohlo dojít k spravedlivému vyrovnání a ukončení konfliktu. Tímto činem si vyslouží uznání Barda i Krále elfů. Při cestě zpět do Hory Bilba překvapí Gandalf: „Výborně pane Pytlíku! Ve vás je vždycky víc, než by kdo řekl!“ Sedmnáctá kapitola nese název Mračna se trhají. Schyluje se k válce, Dáin s trpaslíky dorazil. Ještě předtím ale dochází k důležité konfrontaci, týkající se výměny Arcikamu. Bilbo Arcikam tajně odnese Bardovi, aby usnadnil vyjednávání. Thorin pak zavrhuje Bilba jako zrádce a omámený pokladem přemýšlí, jak získat Arcikam, aniž by ho musel vyplatit částí pokladu. Situace se ale dramaticky mění. K Osamělé hoře se blíží skřetové v čele s Bolgem ze severu. Dochází k bitvě, která je později známá jako Bitva pěti armád. Trpaslíci, elfové a lidé společně bojují proti skřetům a vrrkům. Na pomoc přilétají orli a objevuje se také Medděd se svými medvědy. Osmnáctá kapitola nese název Zpáteční cesta. Bilbo se zpětně dovídá vše o bitvě, byl totiž omráčen. Nabízí se paralela k omráčení v Mlžných horách a návrat zpět k hobitovi, který nebyl ještě tolik hrdinský. Až teď se Bilbo dozvídá, že Kili a Fili padli a Thorin právě umírá. Loučí se s králem pod Horou a společně s elfy, Gandalfem a Meddědem se vrací domů. Válka je zde líčena jako věc zbytečná a nesmyslná, jež zbytečně maří životy. Devatenáctá kapitola nese název Poslední etapa. Bilbo se s Gandalfem vydává na dlouhou cestu domů. Nějaký čas stráví v Roklince a pak společně absolvují i poslední úsek cesty. I přesto, že se Bilbo vrací do známého prostředí, už není tím stejným hobitem. Vrací se domů právě ve chvíli, kdy probíhá dražba jeho nory. Byl totiž považován za zemřelého. V této situaci můžeme vidět symboliku – umírá starý Bilbo a rodí se nový, změněný prožitým dobrodružstvím a zkušenostmi. Po návratu Bilbo zjišťuje, že přišel nejen o vybavení své nory – přišel také o svou solidní reputaci. Mnohem více toho ale získal.