2._Česká_literatura_19._století (1)

Dnes jsou oba rukopisy uloženy v oddělení rukopisů a vzácných tisků Knihovny Národního muzea v Praze.

Preromantická generace obrozenců přijala oba nálezy s nadšením. Přílišná idealizace však vedla k pochybnostem a následným sporům o pravost rukopisů (již J. Dobrovský vyslovil pochybnosti o RZ). Vědecké důkazy o podvrženosti rukopisů shromáždili v 80. letech 19. stol. profesoři UK Jan Gebauer, T. G. Masaryk, Jaroslav Goll, Otakar Hostinský a Jaroslav Vlček.

Rukopisy patřily k příznačným projevům své doby, která obdivovala nejstarší památky. Posílily národní sebevědomí, které trpělo absencí staročeských hrdinských písní. Za padělatele rukopisů jsou považováni Václav Hanka a Josef Linda.

Preromantismus (sentimentalismus)

Období preromantismu je etapa mezi osvícenským klasicismem a romantismem. Příznaky obou směrů se v něm prolínají. V preromantických literárních dílech se tak snoubí životní i historický optimismus i rozumově podložený pohled na svět, avšak oceňován byl i spontánní, „přirozený“ cit, tušení a touha. Hrdiny hledala jednak v lidech „naivních“, blízkých přírodě, jednak v jedincích zanícených pro ideu vlasti a pro potřeby národa. Oddělování literárních druhů a žánrů, které vládlo za klasicismu, vystřídalo postupně jejich prolínání a míšení (synkretismus). Do všech druhů i žánrů pronikal lyrismus. Epiku prostupovaly lyrické popisy a vzrušené dialogy. V dramatu se uplatnil monolog, v němž hrdinové tlumočili svoje ideály, obavy, předsevzetí a city. Inspiračním zdrojem byla lidová poezie. Začal být prosazován časoměrný verš.

Základy položil J. J. Rousseau. Hlavním představitelem preromantismu v české literatuře byl F. L. Čelakovský, další pak Ján Kollár, Josef Jaroslav Langer. Typické dílo sentimentalismu je novela Poslední Čech od Josefa Kajetána Tyla.

Romantismus

Romantismus byl umělecký směr 1. pol. 19. stol. Formoval se v období mezi 2 revolucemi – 1789 ve Francii a 1848 v celé Evropě. Název pochází z francouzského slova romantique – „jako v románu“, ale také tajemný, fantastický.

Romantismus kladl důraz na původnost, osobitost autora, na bezprostřední zážitek, na city a fantazii. Hlavní hrdina (který často splývá s autorem) byl výjimečný, často osamělý jedinec. Základním motivem se stal konflikt mezi individuem jako tvůrcem snů a ideálů a společností, v níž převládaly peněžní vztahy. Východiskem v tvorbě byl obdiv k minulosti, mystice, lidové slovesnosti, exotice a přírodě (příroda je vyobrazena jako rozbouřená, nezvladatelná pro člověka, živly jsou silnější než lidé), únik do vlastního nitra. Jedno z hlavních témat je láska, která však zůstávala zpravidla nenaplněná. Prostředí, v kterém se literární díla odehrávají, je také výjimečné – temné noci, hřbitovy, tajuplné zříceniny, hrady, rokle, opuštěná místa, atd. Vznikaly zejména lyrické balady a básnické povídky (poemy).