2._Česká_literatura_19._století (1)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Lumírovci byla literární skupina kosmopolitního zaměření. Lumírovci se svou tvorbou snažili přiblížit světu a pocitům moderního člověka, „otevírali okna do Evropy“. Svých cílů dosahovali především hojnou překladatelskou činností a vlastní tvorbou, využívající i podnětů z literatury světové. Vyslovili požadavek umělecké svobody a čistého umění. Jejich mottem bylo „umění pro umění“. Nově vnesli do literatury silnou smyslovost, bohatou obraznost a množství nových literárních forem. Sdružovali se kolem časopisu Lumír (obnoven r. 1873 J. Nerudou). Generaci lumírovců reprezentují J. Vrchlický, J. V. Sládek a J. Zeyer.
Ruchovci a lumírovci nevystupovali proti sobě, nejednalo se o dvě soupeřící skupiny spisovatelů. Ve svých názorech a postojích se střetávali a vzájemně se obohacovali.
Ruchovsko-lumírovská generace v mnohém navázala na romantismus (zájem o historická témata, krize člověka ve společnosti), avšak nebránila se podnětům nových směrů (symbolismus, dekadence, realismus), bývá spojována s pojmem novoromantismus.
Realisticko-naturalistická literatura (80.–90. léta 19. stol.)
Kritický realismus
Vymezuje se uvnitř realistického proudu. Kritický realismus přináší angažovaný pohled na skutečnost. Pokoušel se poukazovat na společenské křivdy, volal po jejich nápravě a po vzniku spravedlivější společnosti. Uplatnil se především v próze a dramatu, největšího rozkvětu dosáhl román. Mezi výrazové prostředky pronikly hovorové a nářeční prvky.
Kritický realismus v české literatuře objevuje od 80. let 19. stol.
Rozvíjí se ve 4 okruzích:
Historická próza – Alois Jirásek (Staré pověsti české, 1894; Proti všem, 1893; Temno, 1915; Psohlavci, 1884; F. L. Věk I–V, 1888–1906), Zikmund Winter (Mistr Kampanus, 1909), Josef Svátek a Václav Beneš Třebízský (Bludné duše, 1882).
Městská próza – viz Naturalismus.
Venkovská próza – Karel Václav Rais (Zapadlí vlastenci, 1893; Kalibův zločin, 1892), Teréza Nováková (Na Librově gruntě, 1907; Drašar, 1914), Antal Stašek (Blouznivci našich hor, 1895), Josef Holeček (Naši), Karel Klostermann, Jinřich Šimon Baar.
Drama – Ladislav Stroupežnický (Naši furianti, 1887), Gabriela Preissová (Gazdina Roba, 1889; Její pastorkyňa, 1890), Vilém a Alois Mrštíkové (Maryša, 1894).
Naturalismus
Název naturalismus pochází z latinského slova natura – „příroda“. Byl to krajní směr realismu. Vznikl koncem šedesátých let 19. stol. ve Francii a odtud pronikal do dalších světových literatur. Východiskem naturalismu bylo přesvědčení, že život člověka je předurčován pouze prostředím a dědičností. Román má být „přírodopisným“ výkladem lidského života, sociologickou monografií.
Světoví představitelé: Émile Zola (Zabiják, Nana, Germinal, Doktor Pascal), Guy de Maupassant (Kulička, Miláček).