2._Česká_literatura_19._století (1)

Zástupci ze světové literatury: Novalis (Hymny noci), bratři Grimmové (vydali soubor německých lidových pohádek), Heinrich Heine (Kniha písní), George Gordon Byron (Childe Haroldova pouť), Percy Bysshe Shelley (Odpoutaný Prometheus), Walter Scott (Waverley, Ivanhoe), Alexandr Sergejevič Puškin (Evžen Oněgin, Boris Godunov, Piková dáma), Michail Jurjevič Lermontov (Hrdina naší doby, Démon), Nikolaj Vasiljevič Gogol (Revizor, Mrtvé duše), Victor Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži, Bídníci), Stendhal (Červený a černý), Alexandre Dumas (Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo), Edgar Allan Poe (Havran, Vraždy v ulici Morgue, Zlatý skarabeus, Jáma a kyvadlo, Černý kocour), Adam Mickiewicz (Konrád Wallenrod).

Český romantismus je v zásadě shodný s romantismem světovým, literatura zde reaguje na světovou literaturu s relativně malým zpožděním. Jediným rozdílem mezi českým a světovým romantismem je, že do českého romantismu se prolínaly ještě snahy národního obrození.

Zástupci české literatury: Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Karel Sabina, Josef Kajetán Tyl, Josef Václav Frič, Václav Kliment Klicpera, Josef Jaroslav Langer, Boleslav Jablonský, Václav Bolemír Nebeský, František Jaromír Rubeš

Česká literatura 2. pol. 19. stol.

Realismus

Realismus byl umělecký směr 2. pol. 19. stol. Název pochází z latinského slova realis – „věcný, skutečný“. Realismus je založený na kritickém poznávání skutečnosti, které vychází z úsilí o pravdivé zobrazení lidské osobnosti.

Realisté chtějí přesně zobrazit skutečnost, zbavit ji příkras a iluzí. Nechtějí ji však kopírovat, ale zachytit typizací určitých jevů a jejich záměrným výběrem, tzn., že místo individuální odlišnosti si u člověka všímají toho, co je typické, tj. společné jistému druhu lidí. Jedince zachycují ve vývoji a v konkrétním životním prostředí. Zajímají se o současnost a tu popisují reálně a kriticky. Žádají přesné a všestranné studium života, společnosti a nitra člověka, jehož chápou především jako člena společnosti. Hledají odpověď na otázku, proč člověk není v moderní společnosti šťastný.

Na realismus měl velký vliv pozitivismus – filozofující proud dokazující, že skutečné je jen to, co lze dokázat smysly a zkušeností. Za zakladatele pozitivismu je považován francouzský filozof August Comte.

Světoví představitelé: Charles Dickens (Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka, Kronika Pickwickova klubu), William Makepeace Thackeray (Jarmark marnosti), Charlotte (Jana Eyrová), Emily (Na větrné hůrce) a Anna (Dvojí život Heleny Grahamové) Brontë, Robert Louis Stevenson (Podivuhodný případ doktora Jekylla a pana Hyda), Honoré de Balzac (Lidská komedie), Gustave Flaubert (Paní Bovaryová), Ivan Sergejevič Turgeněv (Lovcovy zápisky, Rudin, Otcové a děti), Ivan Alexandrovič Gončarov (Oblomov), Lev Nikolajevič Tolstoj (Vojna a mír, Anna Karenina), Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Zločin a trest, Idiot, Bratři Karamazovi), Henryk Sienkiewicz (Křižáci), Henrik Ibsen (Nora), Hans Christian Andersen (pohádky), Mark Twain (Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna).