1. otazka 19. stoleti

Václav Fortunalt Durych (1735-1802)

• český filolog a mnich pavlánského řádu

• Obrací pozornost na studium češtiny a slovanských jazyků

• Podílel se na překladu Bible české (1780) – podnět dala Marie Terezie – vzor češtiny

• Jeho práce De slavobohemica sacri codicis versione dissertatio (Rozprava o slovansko-českém překladu) a Bibliotheca slavica (Slovanská knihovna – nedokončeno), o archeologické, kulturní historii a etnografii Slovanů podnítily další slovanská studia (J. Dobrovský)

Josef Dobrovský (1753-1829)

• český jazykovědec, zakladatel slavistiky a historik, největší osobnost českého osvícenství a vůdčí duch první fáze českého národního obrození

• od následující jungmannovské generace obrozenců se odlišoval skeptickým postojem k možnosti oživení češtiny jako literárního jazyka a nesouhlasem s vyzdvihnutím ideje národa na nejvyšší místo hierarchie hodnot; dokladem jeho postoje je odmítnutí pravosti Rukopisu Zelenohorského

• po studiích vstoupil v roce 1772 do jezuitského řádu, knězem vysvěcen až po zrušení řádu 1786. V letech 1776 – 87 vychovatel u hraběte Nostice, poté působil v josefínském generálním semináři v Hradisku u Olomouce a po jeho uzavření 1790 penzionován. Jako host žil do konce svého života u Nosticů v Praze

• vědeckou činnost zahájil kritickými analýzami textů starých, zejm. českých památek, z nichž nejproslulejší je Fragmentum Pragense Euangelii s. Marci vulgo autographi (Pražský zlomek evangelia sv. Marka); k starým českým dějinám se vrátil později v souboru Kritische Versuche, die ältere böhmische Geschichte von späteren Erdichtungen zu reinigen (Kritické pokusy očistit starší české dějiny od pozdějších výmyslů).

• pro poznání vývoje a charakteru českého jazyka a literatury mají epochální význam jeho Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur (Dějiny české řeči a literatury), Lehrgebäude der böhmischen Sprache (Podrobná mluvnice jazyka českého – popsal zde veleslavínskou češtinu a v podstatě tak rozhodl o přiklonění se k archaické tradici) a Deutsch-böhmisches Wörterbuch (Německo-český slovník)

• jazyk a literaturu Dobrovského chápal jako výraz celkového kulturního a politického vývoje; proto za vrcholnou fázi vývoje starší české literatury a jazyka považoval rudolfínskou dobu, jejíž jazyk vzal za základ své kodifikace spisovné češtiny. Pro slavistiku má zákl. význam jeho práce Institutiones linguae Slavicae dialecti veteris (Základy jazyka staroslověnského – tímto dílem v podstatě slavistiku založil). Studie k českým dějinám Geschichte der böhmischen Pikarden und Adamiten (Dějiny českých pikartů a adamitů) nesou výrazné stopy filozofického zaměření svého autora.

• vydával také časopisy a sborníky: Slavín, Slovanka...

• vrchol českého literárního vývoje viděl v 16. století (popsal to zejména v Dějinách české řeči a literatury), následující období hodnotil jako období úpadku

• perlička: při pokusu přeložit Dějiny české řeči a literatury do češtiny se projevila nedokonalost českého jazyka -> muselo to zůstat v němčině