1. otazka 19. stoleti

b) vytvoření lit. vysokého uměleckého stylu

c) vybudování rozvinuté, vnitřně diferenciované čtenářské obce (cíl = česky psaná zábavná, konvenční i umělecky závažná literatura)

Podněty pro novou národní kulturu na konci 18. a v 19. století

Celé 17. století – nábožensky orientované a spirituální zdroje

První polovina 18. století postupně slábly

Poslední třetina 18. století – začaly české země procházet velkým převratem: Společnost založená na poddanském principu se začala měnit ve společnost, která jednotlivci přiznávala nová osobní (nikoli politická) práva.

Císař Josef II.- ideál panovníka nakloněného lidu (takto je zvěčněn v Babičce B. Němcové).

Literatura barokní byla tvořena u nás především kněžími, období osvícenské – převážně kněží a členové mnišských řádů, první pol. 19. století byla úloha autorů-kněží velmi výrazná. Postupně se však těžítko přenášelo na autory laické.

Na rozdíl od umění předchozí, barokní doby (sloužilo funkcím liturgickým, nábožensko-výchovným atd.) se v umění jako prvořadá začala více prosazovat funkce estetická, zaměření na člověka, na jeho obecně lidskou podstatu.

Česká literatura se postupně snažila vyrovnat s vytčenými hodnotami evropskými.

Problém – česká kultura se utvářela uvnitř kultury jiné (Čechy byly součástí rakouské říše). Obyvatelstvo českých zemí bylo asi z třetiny německé, dále tu žila kultura židovská a románská. Státně preferovaná byla kultura německá (národní jazyk- němčina).

Koexistence s německou kulturou se v Čechách projevovala bilingvismem vzdělaných vrstev (kněží, profesoři, advokáti, lékaři, umělci si bývali až do poloviny 19. století jistější v písemném projevu německém než českém). Teprve rozšíření českého středního školství po roce 1860 a počeštění české univerzity (od r. 1882 začala v Praze působit vedle německé i univerzita jazykově zcela česká) změnily tento stav ve prospěch češtiny.

Nová literatura chtěla být duchem a výrazem národní; v tom mívala blízko k národnímu hnutí a k vlastenecké agitaci. Politická omezení v různé míře postihovala nebo ohrožovala české spisovatele (cenzurou jejich textů, politickým dohledem nad jejich jednáním, vězněním, internací).

Česká národní literatura první pol. 19. st. zápasila s nerozvinutostí spisovného jazyka a s jazykovou úrovní čtenářstva. Dříve čeština – omezovala se na vrstvy nižší, národní jazyk se znovu rozvíjel.

Čtenáři a adresáti české produkce

Koncem 18. st. bylo jedinou větší viditelnou skupinou adresátů českých tisků čtenářstvo literatury vzdělávací, náboženské a zábavných knížek lidového čtení. K těmto čtenářům mířila Česká expedice, nakladatelství Matěje Václava Krameriuse, sídlící v Praze.

Matice česká – společnost zřízená při Českém muzeu roku 1831