1. otazka 19. stoleti

Básnické almanachy – viz další otázky

Knížky lidového čtení – viz následující otázky

Josef Jungmann

Narodil se roku 1773 v Hudlicích u Berouna v chudé rodině. Studoval gymnázium a práva v Praze, kde se později stal gymnazijním profesorem, po jistou dobu byl i rektorem UK. Během jeho studií na něho vlastenecky působil Stanislav Vydra – profesor. Je to vedoucí osobnost vrcholného období jazykového obrození. Začínal jako básník Puchmajerovy skupiny, ale jeho hlavní význam spočívá ve vědecké a organizační činnosti. Je autorem první české romance Oldřich a Božena. Psal téměř výlučně česky.

Vědecká činnost:

- Svými statěmi silně působil na vlasteneckou veřejnost. V Rozmlouvání o jazyku českém 1806 ( obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. st.) poukazuje na poněmčování škol a úřadů a požaduje zavedení češtiny do těchto oblastí a navazování kulturních stylů s ostatními slovanskými národy. Nepovažuje za Čechy německy mluvící občany a odmítá starý územní patriotismus.

- Ve stati O klasičnosti literatury a důležitosti její, 1827 (pod pojmem klasičnosti si představoval i dílo, které oslovuje celou národní společnost) zdůrazňuje potřebu literatury, která by vyjadřovala zájmy národní společnosti.

- V roce 1816, kdy bylo umožněno vyučování češtiny na gymnáziích, píše dílo Slovesnost (1816), která měla být teorií literatury a zároveň čítankou z domácí i cizí literatury. Konfrontace výkladů literatury, vycházel z aktuálních lit. textů.

- Historie literatury české (1806) – výklad od nejranější etapy až ke své době, byla po Dobrovském druhým pokusem o obraz vývoje české literatury. Oproti Dobrovskému, kt. viděl těžiště čes. lit. ve starších dobách, chápe Jungmann obrození jako začátek nové epochy. jednotlivá vývojová období uvádí statěmi nazvanými Krátká historie národu, osvícenství a jazyka (1825).

- Současně s Historií vzniká Jungmannovo největší dílo pětidílný SLOVNÍK ČESKO-NĚMECKÝ (1835-39) – 5 dílů. Slovní zásobu čerpal ze všech dostupných pramenů (z lit. památek, z řeči lidu, z jiných slovanských jazyků, zvl. z ruštiny a polštiny (vzduch, příroda, jablko, závoj, tklivý) a pojal do něho i své vlastní novotvary (rostlina, kyselina, dusík, čtverec apod.) → vznik českého odborného názvosloví – vliv na rozvoj přírodních a humanitních věd. Ve své době to bylo velkolepé dílo, které „ by v jiných národů bývalo dílem celé generace“.

- Z posledních jeho let pochází Zápisky (hlásí se k Voltairovi), které nebyly určeny pro veřejnost a ve kterých jsou jeho názory, které nemohl veřejně projevit. Zatímco Dobrovský studoval jazyk jako objekt nezaujatého vědeckého zájmu, pro Jungmanna se toto studium stalo záležitostí srdce.

Vznik 1. českého vědeckého časopisu Krok; vydávaný 1821-1837 redigoval jej J. Sv. Presl (botanik), záměr vytvořit českou encyklopedii.