1. otazka 19. stoleti

„Chtěl–li učenec vydati spis, musil jim (cenzorům – pozn. red.) dát rukopis dvakrát opsaný, a oni jej pak od počátku do konce proslídili a nejen všechno dobré vyškrtali, nýbrž rozmanitými urážkami spisovatele od dalšího pokračování v jeho učených snahách odstrašili. Všechny dobré knihy byly zapověděny a tím pokrok ve vědách tak zdržen, že nás Čechy sousedé považovali za samé nevědomce a hlupáky a že námi opovrhovali....“

(František Martin Pelcl, Pamětní zápisky, 1781)

Austroslavismus

Politický názor, podle něhož Slované jsou nebo by měli být hlavní oporou habsburské monarchie. Jeho počátky lze spatřovat v řeči J. Dobrovského před Leopoldem II. 25. 9. 1791 v Praze. Své umírněné zastánce měl austroslavismus i ve vídeňských dvorských kruzích. Doba jeho největšího vlivu spadá do 40. let. 19. stol., kdy austroslavismus rozvíjeli hrabě L. Thun, J. E. Vocel a zejména K. Havlíček Borovský ve stati Slovan a Čech z roku 1846. K. Havlíček Borovský se postavil proti nepraktické slovanské vzájemnosti v pojetí J. Kollára. Doporučoval širší kulturní a hospodářskou spolupráci Slovanů v habsburské monarchii, zejména Čechů (respektive Čechoslovanů) a Jihoslovanů. Politický rozměr dal austroslavismu F. Palacký v revoluci 1848 – 49. Austroslavismus spojil s federalismem a ústavní přestavbou habsburské monarchie v dokumentu O poměru Čech a Rakouska k říši německé.

Preromantismus

- za preromantická (předromantická) bývají označována literární díla, jež znamenala přechod od osvícenského klasicismu k romantismu; slohové příznaky oněch dvou stylových směrů se v nich prostupují a v různé míře doplňují.

- preromantická literatura zcela nezavrhuje klasicistní představy (výchovný a osvětový význam umělecké literatury, rozumově podložený pohled na svět), oceňovala však i spontánní „přirozený“ cit, tušení a touhu.

- hrdinové – lidé naivní, blízcí přírodě, jedinci zanícení pro ideu vlasti a pro potřeby národa

- do všech druhů a žánrů prolínal lyrismus

- epiku prostupovaly lyrické popisy a vzrušené dialogy

- v dramatu se uplatnil monolog, v němž hrdinové tlumočili svoje ideály, obavy, předsevzetí, city

- žánry: román, povídka, cestopisné vyprávění

- poezie: ustupují žánry didaktické (klasicistní bajka), prosazuje se – lyrická píseň, lyricko-epická romance a balada, óda a elegie

- vzor básnictví: lidová píseň (během 18. století autorita folkloru vzrůstala)

- lidové písně se staly předmětem sběratelského a vydavatelského zájmu. První sběratelé čerpali z ústního podání (Jan Jeník z Bratřic si zapisoval lidové písně od svých vojáků). V terénu sbíral písně a pohádky K. J.. Erben.

- preromantikové v čele s F. L. Čelakovským stavěli výš národní než lidové- uplatňovali estetickou cenzuru při zařazování sebraných písní do sbírek, z variante vybírali jen některé. Rozvinuli tzv. ohlasovou metodu.