Základy ekologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
- populace ve společenstvu vytváří VZTAHY (INTERAKCE)
- závisí na ekologických nikách – kryjí se bojují, nekryjí se
NEUTRALISMUS = odlišné ek. niky (chrobák – jmelí)
SYMBIÓZA (SOUŽITÍ) = pevné typy – MUTUALISMUS (opylovač –op. rostlina), zvl. typ – lišejník
volné typy – PROTOKOOPERACE – (pštros – želva)
- zvl. symbióza – MIKORHIZA – s kořeny vyšších rostlin
EKTOMIKORHIZA – zvenku obaluje – zvětšuje plochu příjmu vody
ENDOMIKORHIZA – uvnitř buněk kořenů (orchidej)
KOMPETICE = tvrdá konkurence (hnízdiště, prostory, potrava)
- záporně zvyšuje hustotu
KOMENSÁLISMUS = jednomu je to jedno
- brousila nezmaří, červenka a divočák – rozrývá půdu – hmyz, vrabec – v čapím hnízdě
AMENZÁLISMUS – akáty – vypouští chemikálie odstup ost. dřevin – ničí i podrost
PREDACE = predátor – jeho kořist (káně – žába), fluktuace myší později fluktuace predátora
PARAZITISMUS = ekto – vnější
endo – vnitřní
- od symbiózy k parazitizmu (ptáček – rána na žirafě)
- od komenzálismu k parazitizmu ( poustevníček , nereidka)
EKOLOGIE SPOLEČENSTVA (SYNEKOLOGIE)
- f\ytocenóza je souborem jedinců a populací rostlinných taxonů, rostoucích na urč. stanovišti
- jsou ovlivňovány svým prostředím, ovlivňují se navzájem a ovlivňují zpětně i prostředí
MONOCENÓZA = společenstvo je tvořeno jedinci jednoho druhu – čistý porost; obilné pole
POLYCENÓZA = smíšený porost, většina
- některé druhy se velmi často vyskytují spolu, jiné nenajdeme nikdy pohromadě
- existuje těsný vztah mezi strukturou a složením fytocenózy a typem stanoviště
- v přírodě se těžko hledá hranice mezi dvěma společenstvy – přechází plynule
- v místě, kde se stýkají 2 společenstva se vytváří různě široký pruh tvořený společenstvem přechodných vlastností = toto přechodné stanoviště – EKOTON (lemové společenstvo) – je obvykle druhově bohatší
STRUKTURA SPOLEČENSTVA
Život a podmínky jeho existence
Život je způsob existence vysoce organizované hmoty, vyznačuje se základními znaky: chemické složení (nukl. kys), metabolismus, dráždivost, množivost, dědičnost, vývoj (evoluce).
Pro existenci života je třeba zachování určitých podmínek, které jsou specifické pro různé druhy:
podmínky biotické (živé) - vliv jiných organizmů
podmínky abiotické (neživé) - světlo, voda, půda........
Liebigův zákon minima: základní podmínky musí platit současně, limitující je ten faktor, který je v minimu.
Ekologická nika (valence)
Ekologická valence je souhrn podmínek, v nichž je organismus schopen existovat. Je to vlastně šířka ekologické niky.
Optimum - nejideálnější podmínky, nejlépe zaručují přežití a rozmnožování.
Extrémy - limitující podmínky, v nichž organismus ještě přežívá.
“Organismy většinou žijí v optimu, ale o jejich přežití rozhodují extrémy”
široká ekologická valence - euryekní druhy: velká adaptabilita (v rámci jednoho druhu se vytvářejí různé ekotypy - např. smrk ztepilý - šumavský a krkonošský ekotyp
úzká ekologická valence - stenoekní druhy - mohou sloužit jako ekologické indikátory - bioindikátory (rak říční, kopřiva dvoudomá)