1.3. Mnohobunecnost
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Pohlavní generace – gamety se uvolňují do gastrovaskulární dutiny a tělo opouští ústním otvorem → k oplození (splynutí gamet) dochází ve vodě → rýhováním vzniká obrvená pohyblivá larva PLANULA → PLANULA přisedá na substrát a mění se v přisedlé stádium POLYPA → Nepohlavní generace – dochází k PUČENÍ (= STROBILACI) → vznikají malé medúzky = EFYRY → dorůstají v v dospělé stádium MEDÚZY, která tvoří opět gamety (gonochorista)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
DIFERENCIACE
= typický znak živočišných buněk, kdy u nich dochází ke tkáňové specializaci, která spočívá v tom, že se nerealizuje celý obsah genetické informace, ale pouze její část. Při diferenciaci se v každém typu buněk aktivuje jen určitý soubor genů, zatímco jiné geny zůstávají blokovány. Diferenciace probíhá pouze u mnohobuněčných organismů, jejichž buňky přestávají být schopné samostatné existence (na rozdíl od jednobuněčných organismů, kdy 1 buňka zastává všechny životní funkce) – rozlišují se tvarově, velikostně a funkčně a specializují se na výkon určité funkce. Jednotlivé takto vytvořené skupiny buněk formují funkční soubory – tkáně (živočichové)/ pletiva (rostliny). Mezi příčiny vyvolávající diferenciační genovou aktivitu patří:
vzájemné působení cytoplazmy a jádra = cytoplazma vajíčka není homogenní a při jeho rýhování se dceřiná jádra dostávají do poněkud odlišného prostředí
vzájemné působení různých částí embrya na sebe = u embrya obratlovců se z části ektodermu zakládá nervová trubice tam, kde se k ektodermu zevnitř přikládá mezoderm. Transplantací mezodermu lze vyvolat vznik nervové trubice i v jiných částech ektodermu.
Diferenciace je spjata s buněčným cyklem, dochází k ní v intenzi, konkrétně buď během G1 fáze nebo G2 fáze.
G1 fáze = předsyntetická, nejdelší fáze BC., nastává u buňky po mitóze, součástí je kontrolní bod – kontroluje, zda replikace proběhla správně, pokud ne, zahajuje reparační procesy v buňce, které zajišťují, aby mateřská buňka vstoupila do dalšího dělení s nepoškozenou genetickou informací
z G1 fáze může přejít buňka do G0 fáze, tento vstup je podmíněn diferenciací buňky, v této fázi již neprobíhá replikace DNA ani buněčné dělení, jádro buňky je trvale obaleno membránou a chromozomy již nejsou pozorovatelné, buňka je již zralá a začne se diferencovat a zastává určitou funkci v organismu (př. nervová buňka)
G2 fáze – buňka stále roste, přibývá buněčných struktur, je to finální příprava na finální mitotickou fázi, i v této fázi mohou buňky trvale zůstat – mají replikovanou DNA (v procesu S fáze), ale nedělí se. (př. srdce dospělého člověka)