ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 4. ROČNÍK

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   4  | 3 

/I/ 

KAPITOLY Z ČESKÉHO JAZYKA 

/1/  

ÚVOD DO SKLADBY (SYNTAXE) 

/1.1/ OBECNÝ ÚVOD DO SKLADBY. VĚTA A VÝPOVĚĎ  

   Skladba/syntax je jazykovědná disciplína, která zkoumá, popisuje a vykládá mluvnickou 
a významovou stavbu věty a souvětí(větné členy, jejich formu a význam; skladební dvojice 
a skladební vztahy mezi větnými členy a větami; pravidla tvoření správných vět a  vyšších 
skladebních celků) a fungování výpovědi v jazykovém projevu.  
 
VĚTA 
   Věta je základní skladební jednotka, která má určitou mluvnickou a významovou stavbu. 
Tvoří ji slova ve funkci větných členů a skladební vztahy mezi nimi. Základním stavebním 
prvkem každé věty je sloveso v určitém tvaru – verbum finitum – ve funkci přísudku.  
 
VĚTNÝ EKVIVALENT  
   Větný ekvivalent je nevětný útvar (neobsahuje sloveso v určitém tvaru, nýbrž jiné slovní 
druhy), který má komunikační funkci věty (Zpátky! Čau! Zavírat. Zítra na shledanou.).  
 
VÝPOVĚĎ 
   Výpověď  je  jednotkou  funkční  a  komunikační.  Mluvčí  ji  pronáší  v určité  komunikační 
situaci a s určitým záměrem. Obvykle má formu věty či souvětí podřadného. Existují však i 
výpovědi nevětné. Jejich mluvnickým základem je větný ekvivalent.  
 

VĚTA JEDNOČLENNÁ  
   Věta jednočlenná je skladební útvar, jehož základem je přísudek (holý, nebo rozvitý) a 
v němž je zároveň vyloučena existence mluvnického podmětu (Prší. | Zahřmělo. | Šlo se jim 
dobře.). 
 
VĚTA DVOJČLENNÁ  
   Věta dvojčlenná je skladební útvar, jenž obsahuje skladební dvojici podmět – přísudek. 
(Pan Novák přijede zítra. | Co s tím uděláme? | Sliby chyby. | Jana se chtěla omluvit třídní 
učitelce. Ve sborovně zjistila, že ona / ta již na celé nedorozumění zapomněla.).  
VĚTA JEDNODUCHÁ