ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 4. ROČNÍK

  jmenný: Dort z polárky – dárek nad dárky.  
  vyjádřený  citoslovcem:  Papoušek  frnk  z klece  ven.  (Pozor!  Papoušek  frnkl  z klece 

ven. – zde se jedná o přísudek slovesný: sloveso frnknout).  

 
   Přísudek složený slovesný nebo jmenný se sponou bývá vyjádřen:  

  slovesem modálním + infinitivem slovesa plnovýznamového: Smím mu to říct? | Měl 

bych jí zavolat.  

  slovesem modálním + infinitivem sponového slovesa + jméno: Zora chce být lékař-

kou? | Nesmíš být pořád tak paličatý.  

  slovesem fázovým + infinitivem slovesa plnovýznamového:  Konečně  jsem přestala 

kouřit. | Aby nakonec nezačalo pršet.  

  slovesem fázovým + infinitivem sponového slovesa + jménem: S příchodem nového 

šéfa přestal být pro firmu nepostradatelný.  

 
   Vedlejší věta přísudková je větným vyjádřením pouze jmenné části jmenného přísudku 
se sponou. Bývá uvozena vztažnými zájmeny, která jsou často součástí souvztažného výra-
zu takový – jaký, ten – kdo, nebo spojkou podřadicí jako: Obloha byla, jako by ji vymetl. 
Dům byl přesně takový, jak jsem si ho představoval.  

/2.3/ PODMĚT (SUBJEKT) 

 
   Ve větách se slovesem v činném rodě v přísudku vyjadřuje podmět činitele děje (Pavel 
požádal  Petru  o  ruku.),  konatele  děje  (Probudila  mě  bolest  zubů.),  nositele  změny  (Malá 

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   4  | 8 

Bára  i  větší  Vašek  onemocněli  téměř  současně.),  nositele  vlastnosti  (Naše  angličtinářka  je 
moc hodná.).  
   Ve větách se slovesem v rodě trpném v přísudku vyjadřuje podmět jednoho z účastníků 
děje, zpravidla osobu nebo věc, které se děj bezprostředně týká, nikoli však činitele (Stará 
paní byla ohrožována rozzuřeným psem.).  
 
   Podmět může být vyjádřen: