ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 4. ROČNÍK

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   4  | 9 

/2.4/ PŘEDMĚT (OBJEKT) 

   Slovo nebo slovní spojení ve funkci předmětu označuje osobu, věc, jev (událost), kterých 
se děj bezprostředně týká (poslouchat hudbu, věnovat se sportu), které dějem teprve vzni-
kají, nastávají (složit filmovou hudbu, upéct dort); kterých se příznak vyjádřený adjektivem 
bezprostředně týká (schopný zrady, dbalý povinností).  
 
   Předmět bývá vyjádřen:  

  substantivem: Pochybuji o jeho spolehlivosti.  
  adjektivem: O nepřítomných nehovoříme.  
  různými druhy zájmen: Jemu se ničím nezavděčíš!  
  číslovkou: Odečti deset a máš to.  
  infinitivem: Snažil se domluvit.  
  větou vedlejší: Navrhli jsme jim, aby přijeli pozítří.  

 
   Předmět  je  vazebním  valenčním  doplněním  slovesa  nebo  dějového  adjektiva.  Jeho 
tvar je řízen/vyžadován nadřazeným větným členem. Předmět může být holý, rozvitý nebo 
několikanásobný.  U  vícepředmětových  je  možné  za  určitých  kontextových  podmínek 
předmět slovně nevyjádřit: Slíbil mi, že mi knihu vrátí do soboty, ale nevrátil (mi) (ji).  
 
 

/2.5/ PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ (ADVERBIALE)  

   Slova  a  slovní  spojení  ve  funkci  příslovečného  určení  vyjadřují  různé  okolnosti  dějů, 
vlastností  a  okolností.  Rozmanitost  příslovečných  významů  se  odráží  v existenci  různých 
druhů příslovečných určení vyjádřených různými slovními druhy, infinitivem či vedlejší vě-
tou.  
 
   Příslovečné určení je nevazebným doplněním slovesa, adjektiva nebo příslovce. Jen 
některá příslovečná určení jsou valenční, tj. jsou součástí základové větné struktury (Opera-
ce netrvala dlouho. | Děčín leží na Labi.). Většina příslovečných určení však základ věty ne-
tvoří.  
 
   Druhy příslovečných určení: