ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 4. ROČNÍK

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   4  | 5 

   Větnými členy nejsou: 

a)  předložky, spojky, částice; 
b)  odkazovací zájmena a příslovce (dbá na to; vidí problémy tam, kde nejsou); 
c)  citoslovce, pokud nejsou ve funkci přísudku (Fuj, potvoro!); 
d)  navazovací  výrazy  různé  slovnědruhové  platnosti  (tedy,  naopak,  nicméně,  naproti 

tomu, jak říkám); 

e)  přídatné výrazy různé slovnědruhové platnosti (Poslechni,…; …že ano?; vážně, ostat-

ně, tak nějak; abych tak řekl); 

f)  oslovení v 5. pádě (Nevím, jak tu bolest nejlépe popsat, pane doktore.).  

 
SKLADEBNÍ DVOJICE, MLUVNICKÁ ZÁVISLOST  
   Skladební dvojici tvoří dva větné členy, mezi nimiž je skladební vztah formální nadřaze-
nosti, resp. podřízenosti. Větný člen formálně podřízený závisí mluvnicky na členu nadřa-
zeném.  
   Výraz, jenž je v dané skladební dvojici formálně nadřazený, se nazývá řídící větný člen. 
Výraz  formálně  podřízený  se  nazývá  závislý  větný  člen.  Závislý  větný  člen  může  v dané 
větě fungovat zároveň jako člen řídící, ovšem v jiné skladební dvojici. Například: Viděl jsem 
krásnou  výstavu.  Předmět  výstavu  mluvnicky  závisí  na  přísudkovém  slovese  a  zároveň  je 
řídícím  větným  členem  přívlastku  krásnou.  Naopak  větný  člen  řídící  –  kromě  podmětu  – 
může v téže větě mluvnicky záviset na jiném výrazu (přísudkové sloveso mluvnicky závisí 
pouze na podmětu).  
 
   Slovní druhy vstupují do skladebních vztahů, vytvářejí tak skladební dvojice a z toho vy-
plývá druh větného členu.