ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 4. ROČNÍK

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   4  | 4 

   Věta jednoduchá je skladební útvar, který obsahuje jedno sloveso v určitém tvaru (Silně 
hřmělo. | Cizinec byl okouzlen Prahou.). 
 
SOUVĚTÍ 
   Souvětí je spojení dvou nebo více jednoduchých vět (jednočlenných i dvojčlenných) ve 
vyšší, více či méně soudržnou skladební jednotku (Těším se, že se brzy uvidíme. | Kůň se 
zastavil a začal se pást.).  
 
POLOVĚTNÁ KONSTRUKCE  
   Polovětná konstrukce je skladební útvar, v němž infinitiv, přechodník nebo příčestí plní 
podobnou funkci jako věta (Být tebou, nechodil bych tam. | Chlapec utíkal, sotva dechu po-
padaje.).  
 
SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ  
   Souvětí souřadné obsahuje nejméně dvě věty hlavní, tj. věty, které nejsou skladebně 
závislé navzájem ani na jiných větách v souvětí (Uviděl svou manželku a vzrušeně jí vyběhl 
naproti. | Buď dcera poslechne, nebo ji vydědím!). 
 
SOUVĚTÍ PODŘADNÉ 
   Souvětí podřadné obsahuje jedinou větu hlavní a jednu nebo více vět vedlejších. Věta 
vedlejší  je  taková,  která  skladebně závisí  na  větě  řídící (ta  může  být hlavní  nebo  rovněž 
vedlejší) jako její větný člen. V souvětí podřadném o více než dvou větách je vždy alespoň 
jedna z vět vedlejších závislá na větě hlavní (Jakmile uviděl svou manželku, vzrušeně jí vy-
běhl naproti. | Říká, že buď ho dcera poslechne, nebo ji vydědí.).  
 
 

/1.2/ VĚTNÁ STAVBA  

   Slova a slovní spojení jsou sice základním materiálem pro stavbu věty, mají však různé 
vlastnosti, a tak plní ve větě různé funkce, tj. jsou různými větnými členy.  
 
VĚTNÝ ČLEN 
   Větnými  členy  se stávají  výrazy,  které ve větě  či větném  ekvivalentu vstupují do  skla-
debních vztahů s jinými výrazy. Za normálních okolností se jimi stávají pouze slova plnový-
znamová, tedy podstatná a přídavná jména, číslovky, slovesa, příslovce a někdy také cito-
slovce.1  
   Slova neplnovýznamová mají význam vztahový: slouží k vyjadřování vztahů: a) mezi vět-
nými členy (předložky); b) mezi částmi větného členu (spojky); c) mezi větami (spojky); d) 
mluvčího k obsahu sdělení (částice).  
                                                           
1 Citátově se však může stát větným členem prakticky jakýkoli slovní druh: Tvoje věčné „ale“ už začí-
ná být nesnesitelné. „Ale“ je ve větě podmětem.